I personalisté jsou jen lidé, kteří se snaží dělat svou práci dobře. Naprostá většina z nich nemá žádnou radost z toho, že musí propouštět či dělat další nepopulární rozhodnutí. A nemají radost ani z toho, když se na ně manažeři snaží přesouvat své vlastní povinnosti. To je pak umí naštvat.
Tématem věcí, které dokáží rozzlobit personalisty, se nedávno zabýval zajímavý článek na webu About HR s názvem How to Annoy Your HR Manager. Shrnul následující spouštěče rozhořčení HR profesionálů, o kterých by manažeři a zaměstnanci měli vědět. Souhlasíte s nimi? Co dokáže naštvat vás?
Na mě nekoukejte, to HR...
- Manažeři, kteří přicházejí s žádostí o pomoc do HR až ve chvíli, kdy jsou pevně rozhodnuti propustit určitého člena svého týmu a diví se, že o jeho prohřešcích neexistují žádné záznamy.
- Neschopnost manažerů odpovědět či včas dodat informace, o které je oddělení HR opakovaně žádalo více komunikačními kanály (včetně porad, na kterých se viděli osobně) a s jasným vymezením termínů.
- Manažeři, kteří sdělují špatné zprávy svým zaměstnancům s tím, že je to vina HR. („Já jsem pro vás chtěl vyšší platy, ale znáte lidi HR, ti to zamítli...“)
- Manažeři, kteří vysvětlují své kroky tak, že dělají něco, co oni sami nechtějí. („Dělám to jen proto, že mi v HR řekli, ať to udělám...“)
- Manažeři nebo zaměstnanci, kteří se snaží personalistům vnutit své příbuzné či přítele jako perfektní nové zaměstnance a očekávají, že nebudou muset projít běžným přijímacím řízením.
- Manažeři, kteří se domnívají, že veškeré záležitosti řízení lidí jsou věcí HR. Vytvářejí různé strategie, aniž by brali v úvahu lidskou stránku věci a očekávají od HR, že to pak udělá zpětně.
- Manažeři, kteří obviňují HR z rostoucí nemocnosti zaměstnanců. („Proč s tím HR nic nedělá?“)
Také musíte manažerům někdy připomínat, že vaším úkolem není dělat za ně jejich práci?
-kk-