Jste závislí na krizi?

Když jste v práci už dost dlouho, tak 3-4 roky, když už vyprchal strach ze začátečnických chyb a byl nahrazen nadšením z kreativních úkolů, může být práce celkem zábava. Pokud máte štěstí, může to vydržet roky. Mnoho z nás má největší požitek z řešení problémů, čím těžší, tím lépe. Zvyšuje to adrenalin, dává pocit důležitosti. Je to skvělý pocit; tak skvělý, že někteří lidé stěží dokáží být bez krize, kterou by museli řešit. Povolená kravata, široce otevřené oči, tito „krizoví narkomani“ se pohybují dvakrát rychleji než ostatní, zastavují se jen kvůli kávě a telefonním hovorům. Jsou závislí na krizovém režimu. Pokud je to nutné, vytvoří si krizi sami, aby dělali něco zajímavého. Takoví lidé se cítí zplnomocnění, vznešení, svobodní a angažovaní, ale všechno ostatní mimo krize jim připadá nudné. Existuje psychologický předpoklad, který protíná tento fenomén lovce krizí – narcistická porucha osobnosti.

Lidé s touto poruchou skutečně věří, že jsou nenahraditelní a jedinečně obdaření. Když říkají, že nesmí být vyrušováni, myslí tím, že někdo tak obyčejný a průměrný nemá ani představu, jak je jejich práce důležitá. Problém je, že toto superhrdinské chování, s výjimkou situací, které ho vyžadují, ubližuje podniku. Tak tvrdě bojují se zlými silami, že se neumí zaměřit na každodenní provoz, dlouhodobé zlepšování a dlouhodobý směr podniku. V nekrizovém období jsou neužiteční. A není cennější odvrátit krizi, než udeří?

-ba-