Když v práci vyhoříte

Syndrom vyhoření je psychické onemocnění, které je poslední fází tzv. chronického stresu. Postihuje určité profese, nejvíce však učitele a zdravotní sestry. Jeho příznaky jsou neustálé vnitřní napětí, pocit nesvobody a úzkostné myšlenky na minulou a budoucí psychickou zátěž. U pacienta tohoto onemocnění začíná den naprostou beznadějí a strachem. Zpočátku reaguje pacient zvýšeným úsilím, nemoc ale obvykle končí úplným vyčerpáním a beznadějí.

Syndrom vyhoření lze rozdělit do tří základních typů:

1. Syndrom „obnošení“, který je výsledkem dlouhotrvajícího chronického stresu.
2. Klasický syndrom vyhoření, na němž má zároveň podíl úbytek obranných sil.
3. Syndrom „podcenění“, který vzniká u lidí, kteří vykonávají po delší dobu monotónní a nestimulující práci.

K plnému rozvinutí syndromu vyhoření vede několik základních předstupňů:

- Původní nadšení a velké ideály.
- Neúspěch při plnění původních nadměrných cílů.
- Pacient neguje všechny původní nápady a jedná negativisticky.
- Pacient se začíná projevovat vyloženě nepřátelsky vůči svým spolupracovníkům.
- Syndrom vyhoření.

Nejvhodnější obranou proti syndromu vyhoření je optimistické a pozitivní myšlení, které se více nežli na minulost soustředí na budoucnost.

-kh-