Zdravý nemocný

Zvyk docházet do zaměstnání i v případě nemoci je velice nebezpečný. Například ve Velké Británii se tím, že zaměstnanci ignorovali svou nemoc snížil počet zameškaných pracovních dnů na nejnižší úroveň od roku 1987. Zároveň však rostla frustrace zaměstnanců. Nezůstávají s nemocemi doma, aby nepoškodili kolegy, nemohou si dovolit dovolenou a hlavně si nemohou dovolit mít absenci na základě restriktivní zaměstnanecké politiky.

Dávalo by větší smysl, kdyby zaměstnanci nešířili na pracovišti bakterie. Místo toho se však produktivita měří poměrem prezence a absencí zaměstnanců. Absentérství se stíhá nejrůznějšími prostředky, na povrch se však dostává skutečnost, že závažnějším problémem je tzv. prezentizmus, což je již zmíněná přítomnost nezdravých lidí v práci.

Studie magazínu **Journal of the American Medical Association** z roku 2003 dospěla k závěru, že jeden z osmi amerických zaměstnanců je v práci stíhám bolestí a jeho produktivita ztrácí v průměru pět hodin týdně. Dvě třetiny produktivity se podle ní ztrácí z důvodu prezentismu a jen jedna z důvodů absencí. Moderní management poškozuje svým přístupem nejen propouštěné zaměstnance, ale i ty, kteří zůstávají na svých místech pod stále větším tlakem. V takovém prostředí pak narůstá možnost, že získají trvalé zdravotní následky a ztratí produktivitu v zásadní míře.

Krizovou situaci by podle britských odborníků pomohlo řešit prodloužení doby, po níž si zaměstnanci mohou sami podepisovat neschopenky. Důležité je také nezávislé poradenství, preventivní opatření a podpora na pracovišti. Zástupci odborů by se pak měli angažovat u Evropského soudu a vyžadovat nové právní úpravy týkající se diskriminace.

-kk-