Vůdcové, kteří koučují své zaměstnance, se často obávají překročení hranice mezi koučováním a terapií. Tento strach je může v koučování značně omezovat. Na druhou stranu existují i tací, kteří v rámci koučování nevidí žádnou hranici ve výběru témat ani hloubce diskuse o nich, což může být také nebezpečné. Konzultantka Sharon Ting z amerického Centra pro kreativní vůdcovství vysvětluje, že vůdce si může vyjasnit svou roli a určit přesné hranice tak, že bude vnímat koučování na třech úrovních:
- Behaviorální. Koučování se soustředí na pozorovatelné akce – verbální i neverbální – které mají vliv na ostatní. První úroveň koučování může proto být vysoce efektivní a je pro vůdce (i mnohé koučované zaměstnance) nejpřístupnější a nejpohodlnější. Není třeba chápat důvody určitého chování, pokud koučovaný rozumí tomu, že jiné chování je efektivnější.
- Základní hnací síly. Další úroveň koučování se zaměřuje na osobní styl, preference, orientace, kulturu, aspirace, motivace, mentální modely, předpoklady, hodnoty, mínění, klíčové potřeby a životní zkušenosti, které řídí jednání koučovaných.
- Zakořeněné příčiny. Někdy je chování koučovaných hluboce spojeno se složitými životními zkušenostmi, rodinnou historií nebo osobními problémy. Pokud se práce na behaviorální úrovni a úrovni základních hnacích sil selže, vůdce-kouč by měl zvážit pomoc klinického profesionála, s nimž by mohl koučovaný navázat terapeutický vztah.
Vůdce by měl vědět, že koučování je postupný proces a nelze z jednoho dne na behaviorální úrovni přejít hned k detailní diskusi o dětství koučovaných. Sharon Ting přirovnává práci na jednotlivých úrovních k přechodu ze souše do vody. Čím dále půjdete, tím hlubší a méně průzračná voda bude. Budete potřebovat různé dovednosti a důvěru, jak budete postupovat stále hlouběji a dobrý úsudek v rozpoznávání potřeb koučovaných i toho, zda nepřekročili kapacitu vaší role.
-kk-