Jedním z nejčastějších omylů veřejného vystupování je představa, že řečník musí nejprve říci, o čem bude mluvit, pak to má říci a nakonec ještě jednou shrnout, co říkal. Tvrdí to alespoň americký odborník na komunikaci a prezentační dovednosti Nick Morgan na serveru Forbes.com. Argumentuje tím, že nejsme v armádě, kde se tento postup běžně používá. Řečník by měl své publikum především zaujmout a k tomu mu opakování nepomůže.
Další omyly veřejného vystupování pak Morgan shrnuje takto:
Dobrá prezentace musí mít slidy
Používání PowerPointu a podobných nástrojů pro vytváření prezentací je tak rozšířené, že se vžilo jako jakási povinnost. Zdaleka ne každá prezentace však potřebuje slidy. Skuteční lídři ke svým vystoupením slidy nepotřebují. Když už slidy používáte, ujistěte se, že budou obsahovat pouze obrázky pro publikum, nikoli poznámky pro autora.
Veřejné vystoupení musí být formální
Dříve to tak bylo, dnes však udávají trend lídři a další veřejně známé osobnosti s méně formálním, konverzačním stylem svých vystoupení. Veřejné vystoupení není nic jiného než konverzace s publikem. Proto k němu přistupujte jako k rozhovoru a užijte si je.
Při projevu musí řečník stát na pódiu
Příčinou tohoto mýtu je na jedné straně technologie – například přenos vystoupení na konferenci na velkou obrazovku nebo umístění tlačítka pro posun slidů na řečnickém pultu. To vše se dá dnes snadno zařídit bezdrátově. Průměrně nadaný kameraman vás dokáže sledovat i při pohybu okolo pódia či přímo mezi diváky. Na druhé straně je pak příčinou strach. Ten se dá taky poměrně dobře odstranit pomocí tréninku. Chcete-li proto být úspěšní řečníci, buďte odvážní.
Alespoň 15 minut na konci je třeba rezervovat pro otázky publika
Otázky nejsou dobrý konec. Publikum si pak bude odnášet odpověď na poslední otázku bez ohledu na to, jak byla relevantní. Vystoupení by měl zakončovat řečník několika krátkými poznámkami, které si posluchači mají odnést.
-kk-