Pojmová struktura tématu neformální vzdělávání byla zmíněna v předešlém článku. Zjednodušeně řečeno – neformální vzdělávání může doplňovat formální vzdělávání, probíhá paralelně s formálním vzděláváním zejména ve volném čase, souvisí přímo se zájmy dětí a mládeže. Často si zaměření tzv. neformálního vzdělávání (kroužků, klubů, volnočasových aktivit) vybírají samotné děti a mládež dle svých zájmů.
Pracovníci pracující s dětmi a mládeží spoluvytvářejí s dětmi a mládeží prostředí důvěry, vzájemného porozumění, věnují se dětem a mládeži individuálně, podporují jejich přirozenou touhu po poznání, touhu učit se, dávají jim možnost zažívat uznání a postupně je mohou směrovat k poznání vlastních silných stránek a k rozvoji kompetencí, které potřebujeme všichni pro stále komplikovanější svět a život. Které jsou ty „vyvolené“ kompetence, jež potřebujeme pro život? Ty, které jsou v rámcových vzdělávacích programech, nebo ty, které jsou v jiných zpracovaných materiálech a v soustavách? Klíčové kompetence dle výzkumu Národního ústavu odborného vzdělávání a OECD najdete v tomto dokumentu.
Lidé jsou různí, děti samozřejmě také, všichni jsme jedinečnými originály. Jak ti, kteří vzdělávají, tak ti, kteří jsou vzděláváni. A ještě ke všemu bychom si měli alespoň trochu porozumět, být schopni komunikovat, chápat jeden druhého, spolupracovat, být ohleduplní atd., atd. Rozvíjet kompetence potřebujeme všichni, a děti a mládež především. Je dobré žít přítomností, ale je také nutné se dívat do budoucnosti, aby vzdělávání nezaostávalo za většinou rychle se rozvíjejícími odvětvími. Znamená to však také, že zejména ti, kteří vzdělávají děti a mládež, na sobě musí pracovat intenzivně, odpovědně a s vysokou mírou osobní zodpovědnosti. Je nutné, aby znali kompetence pro život i pro trh práce, aby se tímto tématem zabývali a dokázali zajímavými a přitažlivými metodami kompetence dětí a mládeže záměrně a cíleně rozvíjet.
Rozvoj kompetencí je nikdy nekončící proces, jehož charakteristickým rysem je právě jeho procesuálnost a nehotovost. Kompetence nikde a od nikoho nedostaneme jako hotové zboží. Všichni vzdělavatelé mají velkou šanci napomoci rozvíjet ty kompetence, které jsou pro každého jedince a pro jeho život ve společnosti nás všech důležité. Jaké kompetence jsou nutné a vhodné pro jednotlivá povolání, najdeme v Národní soustavě povolání.
K uznávání neformálního vzdělávání je možné přistoupit z různých úhlů pohledu. V projektu K2 byly rozpracovány 4 roviny uznávání neformálního vzdělávání:
1. Uznání společenské prospěšnosti neformálního vzdělávání.
2. Uznání výsledků neformálního vzdělávání ze strany zaměstnavatelů a vzdělavatelů (souvislost s požadovanými dokumenty, jako např. strukturované CV, Europass, Youthpass, osobní kompetenční portfolio, certifikáty apod.).
3. Formální uznání výsledků neformálního vzdělávání ze strany státu (Zákon 179/2006 Sb.).
4. Uznání vlastních kompetencí samotným jedincem, který se učí a vzdělává tak, aby byl schopen si své kompetence rozvinuté neformálním vzděláváním uvědomit, prezentovat je, aby poznal sám sebe a mohl na nich založit plán osobnostního rozvoje, včetně kariérního.
Jednotlivé roviny uznávání neformálního vzdělávání jsou vzájemně propojeny.
Uznání společenské prospěšnosti neformálního vzdělávání souvisí úzce i s uznáváním společenské prospěšnosti dobrovolnictví při práci s dětmi a mládeží. V mnohých „neziskovkách“, které se věnují dětem a mládeži, pracují na různých pozicích dobrovolníci. V současné době je možné slyšet od některých zaměstnavatelů a personalistů, že při výběru zaměstnanců nemusí hrát nejdůležitější roli název školy, kterou absolvovali. Je pro ně důležité, jak přemýšlí, zda je budoucí zaměstnanec aktivní, motivovaný, zda je ochotný dále se učit, schopný adaptovat se v praxi, někteří se zajímají dokonce o mimoškolní aktivity i formou dobrovolnictví. A toto již souvisí s druhou rovinou uznávání neformálního vzdělávání a s požadavkem na životopis a schopnost uchazečů o práci jej napsat. Říká se, že personalisté (nebo zaměstnavatelé) mají maximálně dvě minuty na jeden životopis. To znamená pro uchazeče o práci další nutnou schopnost – napsat takové CV, které je stručné, a přitom zaujme na první pohled. K tomu je nezbytná informovanost a schopnost orientovat se v informacích, a to na obou stranách.
Formální uznání výsledků neformálního vzdělávání ze strany státu (Zákon 179/2006 Sb.) je další rovinou, která je propojená se společenskou prospěšností neformálního vzdělávání i se světem zaměstnavatelů a vzdělavatelů. Jedinec nemusí absolvovat školu, může kompetence získat prostřednictvím praxe. A chce-li získat osvědčení o některé z profesních kvalifikací, může se přihlásit ke zkoušce a osvědčení o profesní kvalifikaci, kterou si zvolí, po složení zkoušky obdržet. Kvalifikační a hodnoticí standardy je možné najít v Národní soustavě kvalifikací.
Čtvrtá rovina obsahuje uznání vlastních kompetencí samotným jedincem, který se učí a vzdělává tak, aby byl schopen si své kompetence rozvinuté neformálním vzděláváním uvědomit, prezentovat je a sebe, aby poznal sám sebe a mohl na nich založit plán osobnostního rozvoje, včetně kariérního. Tato rovina uznávání neformálního vzdělávání může podpořit společenskou prospěšnost neformálního vzdělávání, má přímou vazbu na vnímání neformálního vzdělávání zaměstnavateli a vzdělavateli a také díky schopnosti uvědomění si vlastních kompetencí se jedinec může ucházet o získání profesní kvalifikace.
Pro čtvrtou rovinu a propojení s ostatními rovinami může být pomocníkem jednak publikace Metodika pro neformální vzdělávání, jednak práce s osobním kompetenčním portfoliem každého dítěte nebo mladého člověka. Je možné děti a mládež vést k zaznamenávání rozvoje jednotlivých kompetencí. Osobní kompetenční portfolio se může stát startem pro vstup na trh práce a v neposlední řadě může být prevencí zapomínání a východiskem pro kvalitní životopis a případně i pro vysněnou práci. Projekt K2 nabízí osobní kompetenční portfolio zde: http://znv.nidv.cz/okp.
Ať už se pohybujeme ve formálním nebo v neformálním vzdělávání, měli bychom se zamýšlet nad tím, co a jak děláme, mít na paměti, že máme možnost se podílet na budoucnosti prostřednictvím podpory rozvoje jedinečných bytostí a jejich schopností, podporovat rozvoj jejich osobního potenciálu. Máme šanci a možnost nastoupit cestu spolupráce všech zainteresovaných v oblasti výchovy a vzdělávání dětí a mládeže a vnímat kompetenci k celoživotnímu učení jako jednu z nejdůležitějších hlavně pro ty, kteří chtějí být pracovně spokojeni a žít smysluplný život.
