„Všechno je jinak“, tvrdili jsme v listopadu 2011 společně s Vladimírem Pikorou, když jsme vydávali stejnojmennou knihu. A měli jsme přitom na mysli „skoro všechno“. Dnes, zhruba o tři měsíce později, bych ochotně podepsala vlastní krví, že ne „skoro“, ale „úplně“ všechno kolem je fikcí. Že žijeme v dokonalém Matrixu. Jenom to tak nějak na první pohled nevidíme.
Nevidíme to, protože jednak je realita zamaskována pod nánosem pozlátka, jednak ji mnohdy ani vidět nechceme. Je to tak totiž pohodlnější. Tak třeba kdo by to byl řekl, že současný zvýšený tlak na evropskou integraci není „jen“ bohulibým projevem náhlé vlny „evropanství“ a sounáležitosti s ubohými státy, které bankrotují, ale že v něm jde i o něco na první pohled tak vzdáleného, jako jsou třeba naše důchody a obecně důchodová reforma?
Řeknu to asi takhle: Už dlouho varujeme, že chystaná penzijní reforma, která má být odstartována od počátku roku 2013, má i svoje mouchy. Některé jen drobné mušky, jiné celkem vypečené masařky. A teď – na počátku roku 2012 – přichází nové varování z velmi nečekané strany. Ze strany Evropské centrální banky (ECB). Kdo by to byl řekl, že ECB – centrální banka eurozóny, jejímiž členy nejsme a dost možná ani nikdy nebudeme - bude mít něco do činění s českými důchody…?
Jenomže ona s nimi něco do činění asi mít bude. ECB mi totiž připomíná mého kolegu: Na výtku, jaký má v kanceláři nehorázný binec, zareaguje zavřením dveří a blaženým úsměvem sdělujícím, že „již je to vyřešeno“. Ano, kolegy jeho binec již nepobuřuje; že by se tím ovšem vyřešil problém, že kolega není schopen najít v tom svinčíku ani svůj notebook, to se vskutku říci nedá.
Řecko nám teď už dvakrát během posledního roku zbankrotovalo. (Výraz „bankrot“ je správným pojmenováním toho, že už dvakrát muselo škrtnout část svého dluhu.) A teď se rozhoduje, zda nám zbankrotuje potřetí. A díky tomu ECB celkem logicky čelila výtkám, že odpis řeckého dluhu bude znamenat také škrtnutí řeckých dluhopisů, které ECB už v minulosti dost neprozřetelně nakoupila. A to zase bude znamenat, že peníze uvolněné do oběhu nákupem těchto (nyní náhle neexistujících dluhopisů) se stávají vytištěnými a ničím nekrytými penězi. A ECB samozřejmě takto tisknout peníze nesmí. I vymyslela milá ECB, jak elegantně zavřít dveře, aby do jejího nepořádku nebylo zvenčí moc vidět. Řecké dluhopisy rychle smění s evropským záchranným fondem EFSF za jeho vlastní dluhopisy (ano, to je ten fond, o kterém se Česko pořád nějak nemohlo rozhodnout, zda a kolik do něj bude přispívat na záchranu Evropy). Škrtnuty budou řecké dluhopisy až poté – až jako majetek fondu EFSF.
Ekonomicky to vyjde prašť jako uhoď. Jen ECB nebude moci nikdo popotahovat, že porušuje evropské právo. Ona jej totiž neporušuje, ona jej jen „obchází“. Že by se tím ale vyřešil problém, co s řeckými dluhopisy, to se vskutku říci nedá. Totiž bezcenné dluhopisy se začínají v Evropě nebezpečně maskovat neustálými cílenými změnami majitelů. Řecko jako bankrotující stát je prodá různým bankám. Banky se jich rády zbaví a prodají je ECB. ECB se jich zatouží zbavit, úhledně je přebalí a prodá fondu EFSF. A fond EFSF vydá své vlastní dluhopisy a prodá je třeba nějakému penzijnímu fondu. Třeba českému penzijnímu fondu. A brzy už nikdo nedokáže identifikovat, za čím se ještě skrývá nějaká hodnota a co už je jen prázdnou skořápkou.
Takže evropská integrace je do velké míry vlastně o tom, jak co nejdůkladněji schovat bezcenné „cenné papíry“. Jak je zašantročit v nepřehledných strukturách evropských institucí. A jak je nakonec propašovat třeba do německých, francouzských či českých penzijních fondů.
Jenomže kdo na to doplatí? Kdo tedy všechny ty dluhy, které si Řecko nasekalo, vlastně nakonec zaplatí? Přeci český důchodce!
Název knihy: Všechno je jinak
Podtitul: aneb Co nám neřekli o důchodech, euru a budoucnosti
Autor: Pikora Vladimír, Šichtařová Markéta
Formát / stran: 16×24 cm, 224 stran
Datum vydání: 18.11.2011
Katalogové číslo: 3892
ISBN: 978-80-247-4207-6