Zaměstnanci, kteří mají pocit, že se na pracovišti mohou svobodně rozhodovat a odpovídat za svá rozhodnutí, jsou spokojenější a produktivnější. Definice autonomie při výkonu práce však úzce souvisí s kulturou. To, co lidé z jedné kultury považují za svobodu, mohou lidé z jiné kultury vnímat jako dezorganizaci. Ve své nové knize s názvem Human Autonomy in Cross-Cultural Context to alespoň popisují profesoři Marylène Gagnéová a Devasheesh Bhave z John Molson School of Business při kanadské Concordia University.
Autonomie při práci může mít různé formy. Organizace mohou svým lidem umožnit, aby si vytvářeli vlastní pracovní rozvrhy, samostatně si volili způsob či místo výkonu práce. Ať už však manažeři autonomii definují jakkoli, měli by mít na paměti, že zaměstnanci, kteří cítí volnost, dosahují lepších výsledků. Nejvíce patrné je to dle Gagnéové a Bhaveho u náročné práce s vysokou mírou kreativity. U rutinních činností autonomie příliš velký vliv na produktivitu nemá, stále však zvyšuje spokojenost zaměstnanců.
Jiný kraj, jiný mrav
Vzhledem k rozvoji globalizace a neustále se vyvíjející podobě pracovního prostředí bude výzkum kulturních rozdílů ve vnímání autonomie při práci stále důležitější. Většina podobných výzkumů doposud vznikala ve Spojených státech, zatímco manažeři v jiných kulturních kontextech si musejí pomáhat sami bez hlubšího teoretického zázemí. To by vědci z Concordia University rádi změnili.
Marylène Gagnéová například studuje chování vůdců v několika zemích včetně Číny a Itálie. Potvrzuje, že některé zdánlivě univerzální manažerské postupy fungují jen někdy. V některých kulturách je například běžné, že se nadřízení ptají na názor svých podřízených. Jinde to však může být nepřijatelné, jelikož by to působilo jako slabost. Pak by manažeři měli vědět, že mají hledat jiné způsoby, jak svým lidem zajistit autonomii při práci. Jednoduchý recept neexistuje.
-kk-