Co je špatného na slušném chování?

Manažeři oddělení lidských zdrojů a vedoucí školení jsou ve firmách tím, kdo razí standardy pro chování zaměstnanců a dbá na jejich dodržování. A tak se vytváří programy pro efektivní komunikaci, prevenci sexuálního obtěžování či řízení konfliktů. Požadujeme, aby zaměstnanci omezili kouření pouze na vyhrazená místa a aby na pracovišti nosili osobní ochranné pomůcky. Přímo i nepřímo tak sdělujeme svým zaměstnancům, jaké jsou hodnoty společnosti a normy chování a co je čeká v případě, že tyto normy nebudou dodržovat. Pro některé z nich jsme respektovanými zastánci civilizovaného a ohleduplného pracovního prostředí, pro jiné jsme bohužel jakýmisi policisty.

Pro určité normy chování na pracovišti se vžil termín „politická korektnost“. Ten však někomu může zavánět něčím neuctivým, jako bychom něco dělali jen proto, že musíme, a nikoli proto, že to skutečně chceme. Politicky korektní chování se mimo jiné pozná podle toho, jakým způsobem lidé používají jazyk. Až dosud se například pro popis funkce, u které nebylo jisté, zda ji vykonává muž či žena, používal mužský rod (např. manažer společnosti). To však dnes již působí „politicky nekorektně“ – v USA a Velké Británii situace dospěla tak daleko, že veškeré věty v dopisech jsou jaksi bezpohlavní a nejsou adresovány ani ženám, ani mužům.

V současném pracovním prostředí, kdy na jednom pracovišti pracují muži i ženy, lidé různých národností či lidé s postižením, je na oddělení lidských zdrojů, aby tato pravidla definovalo a aby dohlíželo na jejich dodržování. Nedorozumění, které vedou k narušení pracovních vztahů, rozhodně nejsou vítána. Politická korektnost by neměla být o přetvářce, ale spíše o umění říci pravdu takovým způsobem, který nikoho neurazí. Klíčový je tedy respekt k druhému – jestliže si svých kolegů a nadřízených vážíme, je pro nás snazší je neurážet.