Za posledních sto let se svět práce hodně změnil. Lidem už nenabízíme „práci“, ale zkušenost podobnou té zákaznické a místo „rolí“ smysluplnou kariéru. Práce by pro ně měla být odměnou a zábavou náležitě vyváženou s osobním životem. Přes to všechno by však zaměstnavatelé stále chtěli přetvořit své lidi v supervýkonné stroje. Věří, že jim v tom pomohou moderní analytické nástroje a velká data, což je ale omyl.
Myslí si to alespoň mezinárodně uznávaný odborník na psychometrické testování Tomas Chamorro-Premuzic – profesor organizační psychologie na University College London a zároveň viceprezident společnosti Hogan Assessment Systems, který nedávno vystoupil také v rozhovoru na HRTV.cz. V nedávném článku na serveru Harvard Business Review se zamýšlí nad tím, proč si od velkých dat zatím slibujeme nemožné.
Přibývá výzkumů, které potvrzují, že většina velkých firem usiluje o integraci dat o kompetencích, dovednostech a osobnostech zaměstnanců pro využití v talent managementu a celkovém řízení svého chodu. Sběr těchto dat je díky moderním technologiím stále jednodušší. Tomas Chamorro-Premuzic se však domnívá, že zde jsou minimálně tři zásadní problémy.
1. Ochrana osobních údajů
I když organizace většinou mají oprávnění ke sběru a zpracování dat o zaměstnancích, činí tak na úkor morálky a angažovanosti zaměstnanců.
2. Nedostatečná odbornost
Data nám mohou poskytovat užitečné odpovědi pouze tehdy, pokud víme, jak se jich ptát na správné otázky. Ke správnému pochopení velkých dat manažeři potřebují mnohem širší znalosti výpočetní techniky v kontextu organizační psychologie, než mají nyní.
3. Organizační politika
I když zaměstnanci budou souhlasit a manažeři rozumět možnostem využití velkých dat, stále bude existovat rozdíl mezi tím, co by firmy měly dělat a co skutečně dělat budou. Schopnost lépe identifikovat problémy neznamená schopnost umět je lépe řešit.
„Jsme stále daleko od toho, abychom dělali z lidí stroje na výkonnost. Technologie obecně urychlují a zlevňují chod věcí, ale přinášejí i obavy týkající se soukromí, vyžadují další vzdělávání a utápí se ve stejné organizační politice, která trápí každou novou iniciativu... Zaměstnanci tak v nejlepším případě mohou připomínat duchovní stroje: příliš zaměřené na význam, selhání a úspěch, aby mohly být hyperefektivní,“ uzavírá Tomas Chamorro-Premuzic.
-kk-