Klienti se nás často ptají, zda vidíme nějaké změny způsobené covidem i na datech, která získáváme z průzkumů či psychodiagnostických metod. U průzkumů je to trochu složitější. Během pandemie se zaměstnanecké průzkumy zaměřovaly na specifické oblasti související s home office a řízením lidí na dálku, včetně psychického zvládání celé situace, tedy na témata, která se před pandemií řešila jen okrajově. Srovnání se situací „před covidem“ tedy není snadné. Nicméně v datech se opakovaně potvrzovalo, že jako psychicky nejnáročnější hodnotili situaci rodiče starající se o děti pod i nad 10 let věku, což je vzhledem k okolnostem logické.
Kde ale dokážeme jednoznačně mapovat posuny „před a s covidem“, jsou typické strategie, které při zvládání stresu uplatňuje člověk na individuální úrovni. Tyto tzv. copingové strategie mapuje Dotazník zvládání zátěže – stresu z dílny TCC online.
Díky robustním datům získaným na vzorku více než 5 000 lidí máme jasno v tom, že to, do jaké míry lidé volili různé strategie zvládání stresu v období „před covidem“, se zásadně liší od těch, které volí nyní „v době covidové“.
Graf: Výstup z Dotazníku zvládání zátěže – stresu, srovnání preferovaných copingových strategií do dubna 2020 (tmavě zelená barva) a od května 2020 (červená linka), zdroj: TCC online
Posun od strategií přispívajících k duševní pohodě k zodpovědnosti a přemýšlení
„Obecně lidé před covidem, tedy v období do dubna 2020, volili ve větší míře strategie, které více přispívaly k duševní pohodě. Signifikantně více byly dříve využívané strategie jako sdílení nebo pozitivní přístup. Naopak od května 2020 statisticky významně vzrostla míra využívání strategií, jako je zodpovědnost, přemýšlení nebo také vyhnutí se,” říká analytička TCC online Monika Nováková. „Záměrně jsme data očistili o extrémní hodnoty a díky zvoleným analýzám i robustnímu vzorku víme, že jsou změny opravdu významné,” dodává Nováková. Je tedy evidentní, že se lidé na situaci adaptovali a museli se naučit více spoléhat na sebe, protože rada nebo možnost s někým pohovořit byla v době covidové velmi limitovaná.
Alarmující je však zmiňovaný posun k většímu využívání strategií zodpovědnost a přemýšlení. Zvýšené využívání těchto strategií poukazuje na to, že se s příchodem pandemie lidem tolik nedaří odpoutávat se od stresových situací. Více nad nimi přemýšlí a současně je vnímají jako závažné s velkým dopadem na jejich život. V důsledku toho mohou prožívat pocity svázanosti, které mohou eskalovat až do somatických projevů (např. bušení srdce, svírání žaludku). Patrné je i vyšší využívání strategie vyhnutí se, což může signalizovat tendence před problémy uhýbat nebo odsouvat jejich řešení. Žádná z těchto nyní více užívaných strategií neprospívá vnitřnímu klidu. A o to více je třeba věnovat pozornost i péči o svou duševní pohodu.
Jaké copingové strategie převládají u manažerů?
Dalším zajímavým jevem vyplývajícím z průzkumů je, že zaměstnanci vysoce oceňují své přímé nadřízené, a to jak před pandemií, tak během ní. Zajímalo nás tedy, jak se copingové strategie manažerů liší od „nemanažerů”. I zde se na datech ukazují významné rozdíly.
Manažeři výrazně více využívají obecně výhodnější strategie, ať už z hlediska duševní pohody, nebo řešení, než „nemanažeři”. “Typické je pro ně zastoupení strategií jako kontrola situace, sebekontrola nebo pozitivní přístup,” vyjmenovává Monika Nováková. Toto zjištění je v souladu s typickými kompetencemi a očekáváními kladenými na manažery, totiž že budou aktivně věci řešit, budou je mít pod kontrolou a současně dokáží i v náročných situacích ovládat své emoce a naopak povzbuzovat ostatní a dodávat jim optimismus.
„Nemanažeři” si pak ve větší míře mohou dovolit využívat strategie jako sdílení, odreagování, vyhnutí nebo smíření se situací, což jsou reakce u manažerů vnímané jako nežádoucí, zejména pak v krizových situacích.
Celkově u obou skupin – jak manažerů, tak „nemanažerů” – platí, že užitečnější a zdravější strategie využívaly více před covidem. Pandemie má tedy patrně neblahý vliv na všechny.
Specificky u manažerů je od května 2020 patrné výrazné posílení strategií jako vina vně, vyhnutí se, přemýšlení nebo sebereflexe, ale i samostatnost a zodpovědnost. V období pandemie u vedoucích pracovníků vzrostla tendence akceptovat situaci jako něco, co je dáno vnějšími příčinami, a tedy mimo jejich sféru vlivu. Stejně tak se snažili ještě více stresorům předcházet (strategie vyhnutí se).
Investice do zvyšování psychické odolnosti a pohody lidí se vyplatí
Doba ale hlavně klade na manažery ještě vyšší nároky ohledně adaptace a reflexe aktuální situace a neustálého vymýšlení co a jak (strategie přemýšlení, sebereflexe). Přestože si tedy na datech potvrzujeme, že je doba náročná pro všechny aktéry a výrazně na ně doléhá tíha situace, i díky stresově odolným manažerům se týmům a celým firmám daří situaci zvládat.
Jednoznačně se tedy vyplácí mít v managementu lidi dobře vybavené pro zvládání náročných situací a poskytovat jim adekvátní podporu.
Pro firmy jsou nyní více než dříve důležité investice do zvyšování psychické odolnosti a pohody svých lidí, ať již pomocí intenzivní manažerské práce a péče, nebo ve formě kurzů, seminářů a rozvojových programů zaměřených na stress management, mindfulness nebo psychické zdraví.