Lidé jsou unavení, otrávení, mají všeho dost. Nechtějí nosit respirátory, nechtějí dodržovat bezpečnostní odstupy, nechtějí se testovat na koronavirus a mnozí mají také nedůvěru k očkování.
Toto je realita řady firem, s nimiž se dnes setkáváme, a velký problém nejen jejich managementu. Bohužel, právě v době, kdy je počet nemocných opět vysoký, je klíčové, aby všichni naši zaměstnanci spolupracovali s vedením a snažili se jak rizika, tak škody minimalizovat. Jak však na to, když jsou lidé unavení?
Problém současné „covidové únavy“ není jen v nedodržování opatření a příslušných kroků, ale v tom, že je stále obtížnější lidi do jejich respektování nutit. Zaměstnanců je málo, finanční incentivy jsou na hraně nebo za hranou, kterou jsou firmy schopny aplikovat, snaha je donutit k dodržování vnitřních předpisů a požadavků managementu silou vede k tomu, že mnozí zvláště méně kvalifikovaní nyní říkají, že „přeci mohou jít jinam“. A to je problém.
Co s ním dělat? Každá rada je drahá, ale jisté jedno. Jak vedení firmy nebo jakékoli organizace zvládne tuto situaci, bude do značné míry určovat i to, jaké autoritě a ochotě respektovat se bude těšit v dohledné budoucnosti. Vyřešení problému „covidové únavy“ je tedy individuálním testem každého managementu, můžeme však dát několik rad, jak toto řešení zvládnout se ctí.
Prvním, zdánlivě nejsnazším, ale nejdůležitějším krokem je jasně stanovit politiku vedení
Management by měl jasně a transparentně říct svým zaměstnancům, jaké chování od nich očekává, a současně srozumitelně zdůraznit, že kroky, opatření, které dělá, jsou smysluplné a účelné. Tuto informaci je třeba lidem pravidelně opakovat.
Důležitější než vynucovat dodržování opatření u zaměstnanců je udržet pod kontrolou nejbližší spojence
Těmito spojenci jsou mistři, vedoucí oddělení, vedoucí týmů, zkrátka a dobře nejníže postavený management. Pokud bude aktivně spolupracovat a dávat svým podřízeným najevo, že je správné dodržovat opatření, budou to dělat i zaměstnanci.
Všem stejně: Management by měl dbát na to, aby v rámci proti covidových opatření nikde nedošlo k záměrné, ale častěji nezamýšlené nespravedlnosti. Neměla by nastat situace, kdy zaměstnanci mají pocit, že jedna skupina je protežována na úkor jiné, že „jeden může, zatímco druhý nesmí“. Některá opatření mají smysl pouze pro některé profese a lidé tomu rozumí, zcela klíčové však je, aby v rámci firmy nepanoval pocit, že někdo má život jednodušší, zatímco jiný obtížnější.
Nastavte jasný cíl, ke kterému opatření směřují, a parametry, za kterých budou změněna či odstraněna. Není důležité, že tohoto cíle není možné dosáhnout právě teď, to nevadí. Důležité je, aby o něm lidé věděli, aby ho znali a aby se k němu mohli směřovat.
Odměny za dodržování všem, jasně definované sankce notorickým rebelům
Je dobře, když zaměstnanci, kteří se chovají v souladu s tím, co potřebujeme a požadujeme, byli odměněni. Odměňovat bychom neměli ty „nejlepší případy“, ale všechny, kterých se naše opatření týkají. Zaměstnancům bychom měli ukazovat, že si vážíme jejich podpory a spolupráce, ale současně vyžadujeme, aby spolupracovali.
Pokud jde o sankce pro ty, kteří naše opatření nedodržují, vždy je dobré upřednostňovat domluvu a pokárání nad finančními či jinými postihy, ale pokud najdeme lidi, kteří prostě nechtějí spolupracovat, neměli bychom se sankcí bát. Uplatňujme je vždy individuálně, ale zato velmi důsledně a v prvé řadě ty, kteří opatření nedodržují či porušují opakovaně a ostentativně.
Nedopustit „zločinné spolčení“
Pravidla a rozhodnutí se vymáhají nejhůře tehdy, když o nich zaměstnanci sice vědí, ale současně jsou přesvědčeni, že vlastně „o nic nejde“ anebo, že na jejich dodržování nelpí ani vlastní vedení. Ještě hůře je, pokud existuje byť i náznak tiché dohody mezi zaměstnanci a liniovým managementem v tom smyslu, že opatření jsou sice dána, ale „na jejich dodržování se moc nelpí“. V takovém případě je jakákoli snaha managementu marná.