Zejména (a nejen) v korporátním světě se v první půlce roku hodně diskutovalo o přizpůsobení se „novému normálnímu“. Každý měl vlastní predikci. S postupem času se zároveň ukázalo, že je potřeba přezkoumat hlavně vlastní roli HR.
Stále více firem se proto nyní zabývá otázkou, kdo je zodpovědný za angažovanost zaměstnanců a do jaké míry může HR převzít vedoucí roli? Je to takřka historický okamžik, kdy můžeme být svědky toho, jak se role HR možná změní z pouhé podpůrné funkce na skutečnou hlavní roli coby klíčového tvůrce organizace pro budoucnost.
Navíc se ukazuje, že jakmile společnosti jednou začnou řešit implementaci distančních způsobů práce, musí začít uvažovat rovnou o dlouhodobé strategii a pečlivě ji promýšlet. Zásah do pracovních postupů i morálky zaměstnanců je to totiž značný.
Každý zaměstnanec čelí jiné situaci a existuje celá řada faktorů, které je třeba zvážit. Někteří zaměstnanci se chtějí vrátit do kanceláře, protože mají pocit, že se neobejdou bez organizace a struktury, která jim doma chybí. Na druhou stranu řada z nich si postupně začíná uvědomovat řadu výhod, které práce na dálku přináší včetně možnosti, že nemusí nikam dojíždět a ušetří čas.
Vzniká nyní pracovní síla, která je přizpůsobivá, flexibilní a intuitivní v tom, jaké potřeby organizace bude mít za jeden měsíc, dva měsíce a později. Myšlenka stanovení rámců pro příštích pět let je neuvěřitelně obtížná, když ani nevíme, co budeme dělat o letošních Vánocích.
Rok 2020 by mohl být osudovým okamžikem, kdy HR postoupí do popředí strategického vedení společnosti a pomůže nastavovat kroky a klíčové procesy pro vedení lidí v „novém normálu“.
-bb-