Umírněné chvástání kariéře nebrání

Přestože chvástání nebo vychloubání vyvolává již jenom jako slovo okamžitě negativní reakce, současný konkurenční obchodní svět je podle odborníků vyžaduje. Pyšné uznávání vlastních výdobytků dnes už není volbou, ale nutností každého jedince. Jestliže zaměstnanec zůstává tichým, přijde nakonec akorát o uznání svého okolí a bude mlčky pozorovat to, jak jsou za jeho úspěchy hodnoceni jiní lidé. Pýchou v této souvislosti samozřejmě chápeme zviditelňování skutečně dosažených úspěchů.

Mnoho lidí má v sobě zakořeněný přímý odpor k mluvení o sobě samých a slovo chlouba v nich opravdu vyvolává opovržení. To je ovšem kulturní problém. Každý člověk by měl být schopen pochválit se a zvýšit si tak sebevědomí. V současné době je k tomu třeba využívat nejen přímého kontaktu s lidmi, ale i technických možností, jako je e-mail nebo hlasová pošta. Jestliže například vedoucí pracovník v bance má za úkol získat nového zaměstnance na důležitý post, očekává se od něho, že to udělá. Nikdo ale přitom neví, jaké úsilí a problémy jej to může stát. Rozhodně tedy není na škodu, když toho pravého zaměstnance sežene, aby nepoužil hlasové pošty a nesdělil svým nařízeným, že po dvou týdnech usilovného přemlouvání konečně získal pro firmu toho pravého zaměstnance: „Trvalo to sice déle, ale už je náš.“

Podobně pak můžeme například manažerovu větu: „Nebylo to úžasné, jak zaměstnanci našeho oddělení splnili vytyčené cíle?“ přeložit jako: „Já jsem ten nejlepší manažer.“ Někdo to může chápat jako vychloubání, není to ale lež a vliv na sebevědomí zúčastněných osob je neodmyslitelný.

**Datum vydání:** VI/2003