Z manažera nikým, z nikoho manažerem

Když člověk přijde o práci, je to krize. Větší krize je to možná v případě, že zastával například manažerskou funkci. Nemusí to však být taková krize, jak se na první pohled zdá. Ztráta práce může naopak člověku přinést nové možnosti, otevřít nové obzory a – ač se to nejprve nezdá – pomoci mu v jeho další pracovní i životní kariéře.

Když padesátiletá americká manažerka pro marketing a komunikaci Eileen Astová ztratila svou práci v magazínu **New York Times**, byla si jistá, že manažerku již dělat nechce a nechce již působit ani v oblasti komunikace. Neměla však přesnou představu o tom, co by měla dělat. Chtěla jen dělat něco, co by pro ni mělo hlubší osobní smysl a přinášelo jí osobní uspokojení. Nepřijala tak hned několik vysokých pracovních pozic, které se jí nabízely. V té době navíc její manžel onemocněl rakovinou a ona si postupně uvědomila, že ztráta práce pro ni znamená nové možnosti.

Nejprve se starala o svého nemocného muže a dospívajícího syna, aniž by vyhledávala nějaké zaměstnání. Později publikovala svůj životopis na internetu s tím, že má obrovskou praxi v manažerské činnosti, ale uvítala by činnost jinou. Náhoda tomu chtěla, že si jedna místní škola všimla její dávné praxe ve školství a nabídla jí práci učitelky předškolních dětí. Po několika měsících Eileen Astová toto místo s uspokojením přijala. Nepobírá sice takové výhody jako předešlém zaměstnání, ale nijak jí to nechybí. Podle svých vlastních slov je šťastná a pyšná na změnu, které ve svém životě dosáhla. Na jejím příkladu by si měl každý člověk uvědomit, že ztráta zaměstnání nemusí být koncem světa. Naopak je začátkem, prvním krokem k tomu, aby si člověk uvědomil, co vlastně chce. Manažer tak může opustit své místo a stát se šťastnějším v nějaké jiné funkci, stejně tak jako někdo, kdo dosud zastával jinou funkci může být šťastným a spokojeným manažerem.

**Datum vydání:** XI/2002