Třetí pilíř – oblast mého já
Každý si musí najít prostor na své já, aby mohl být energizován sám sebou a svými pozitivními zážitky. I péče o mé já má své zákonitosti a klíčové oblasti. Velmi důležitá je potřeba fyzického zdraví. Mezi další body patří duše - mysl, aktivní pozitivní myšlenkové procesy, které se odvozují od emocí – pocitů. Pokud pociťujeme jakoukoli disbalanci, musíme si tyto věci sami v sobě srovnat. Investovat alespoň trochu do svého zdraví, zažívat zážitky, být v přírodě. Jde o maličkosti, ale ve svém výsledku to dělá hodně. Ve všem se musíme snažit hledat smysl.
Zacyklené úspěšné organizace
Zvláštní situace nastává u úspěšných firem. Ty mají zacyklenou myšlenku, když to funguje, není co řešit, není potřeba se měnit, proč šťourat do něčeho, co šlape. Dle všeobecného mínění není třeba nic měnit. Nejúspěšnější organizace dosahují jedné zvláštní věci a to je velká rezistence týmů vůči změnám.
Tygr a slunce – pasivní rezistence
S pasivní rezistencí se ve firmách setkáváme velmi často. Zaměstnanci na management reagují úsměvem, nekladou odpor, odkývají každou věc, která by se měla udělat, ale v konečném výsledku se nic neděje. Ono to pak nějak nejde, moc se tomu nevěnuje pozornost a firma se točí okolo stejných témat, žádné změny nebo posuny se nekonají. Je to dáno pasivní rezistencí, která vytváří komfort a bezpečné prostředí.
Lidi můžeme motivovat pozitivně. V hloubi mozku je tato motivace spojena s pozitivní emocí - na co se těším, co hezkého mě čeká. Když existuje bod těšení se, je tam vůle něco udělat. Na druhé straně se hovoří i o negativní motivaci, kdy je potřebou vyhnout se následkům nějaké hrozby, je to však jen situace, která vede k ještě rychlejšímu ústupu do pasivní rezistence.
Tygr se svými zuby a drápy představuje hrozbu. Vidět a slyšet tygra znamená nenápadně, ale hodně rychle zmizet. Při troše štěstí se to povede. Ale protože víme, že zde nastává akutní fáze stresu, tak běh (pracovní výkon) nějakou dobu trvá. Člověk však nevydrží běžet příliš dlouho, síly záhy začnou docházet, je tendence co nejrychleji si najít úkryt, tam se schovat – což představuje pasivní rezistenci.
Akutní fáze stresu má poločasy výkonu v řádech desítek minut nebo hodin, někdy dnů. Poté však jakékoli úsilí uvadne. Kdežto v pasivní rezistenci lidé vydrží dny, týdny, měsíce i roky. Jediné, co tady funguje, je opětovné vyslání tygra k ukrytým jedincům. Znovu to ale bude krátkodobý efekt. Klíčem k úspěchu je to, abychom právě v tento moment měli připravené slunce – vizi.
Vize je něco smysluplného, je to něco, na co se můžu těšit. Lidé ve firmách potřebují vize. Když mám dobrou vizi, tak za ní zaměstnanci jdou. Jdou tam systematicky, jdou tam každý den, pokud mají tu vizi dostatečně na očích, tak do toho rádi investují svou energii. Vize je, jak hezké to bude, až to bude. Vizí vyvolávám touhu. Pokud vizi nemám a pošlu jen tygra, tak to nedopadne dobře. Lidé se zase jen ukryjí.
Poraň a podej pomocnou ruku – toto je další užitečná pomůcka v případě rezistence, ale samozřejmě ne ve smyslu ublížit. Pouze zvědomit bolest, která by vznikla, kdybychom se nezměnili a nepracovali s tím.
Polarita v GM
První polaritou je fixní mindset - ustrnutí, bezdůvodná fixace na tom, co je teď, přestože lidé vědí, že to není dobře a že by se měli změnit. Samotný mindset je nastavení mysli. Je to dynamická proměna. Mysl je činnost šedé kůry mozkové. Z pohledu psychofyziologie je ovlivňována vždy podporovými centry, kde se odvíjí naše pocity a emoce. Fixní mindset je způsobem vyjádření naší vnitřní úzkosti, fixované myšlenky jsou katativně zkreslené. V černé situaci a v černých emocích vidím černě.
Bloky začínají na úrovni pocitů – pocit ohrožení – ohrožení mého ega. Přes pocity ovlivňuji své myšlenky a ani jedno nemám pod kontrolou. Jediné, co jsem schopen udělat, je změnit své chování a jediná cesta je zastavit se. Nástroj emoční inteligence – chvilku se zastavit, být sám se sebou a říct si, co se děje. Přeskoky mezi fixním a růstovým myšlením mohou nastat jedině tehdy, když dojdu k sebeuvědomění.
Změnový projekt
Ta změna, které chci dosáhnout, má své klienty, klienty mého změnového projektu. První klient jsem já. Zde vyvstává zajímavá otázka, kterou lidem dávám – proč to chceš, proč ti to dává smysl teď a tady. Druhý klient mého GM projektu je moje budoucnost. Co ta změna pro mě bude znamenat v budoucnu, zkus si udělat projekci, bude tě to táhnout, bude to pro tebe mít smysl za půl roku, za rok, budeš to chtít. Prioritizace – klíčová otázka – co ta věc, kterou začneme dělat, bude představovat pro naši budoucnost. Zda vůbec má smysl se tím či oním zabývat.
Třetím klientem mého GM jsou i moji blízcí. Je to věc, na kterou se zapomíná. Oni to se mnou budou zažívat, bude to mít vliv na naši společnou blízkost. Když děláme změny v organizaci, tak jsou to dopady na zaměstnance, na zákazníky.
PSD
Pravidelně – musím tomu dát periodicitu, jestli chci docílit změn. Dobrý mód je 10 minut vědomého času, který nové věci dám, každý den. Nejít spát, dokud těch 10 minut není splněno.
Systematicky – naplňuji podstatu vize. Změna, které chci dosáhnout, aktivita, kterou pro ten cíl dělám, opravdu mění věci k lepšímu.
Důsledně – nepřestat s tím, dělat to, věnovat se sebereflexi, sebenáhledu, jestli třeba ten cíl není ještě potřeba trochu doladit.
Závěrem bych si rád vypůjčil jednu větu, která shrnuje vše o celém prorůstovém myšlení: „Neříkejte, že to nejde, ale říkejte, že to zatím ještě neumíme.“ Tomáš Baťa, československý podnikatel.