Outdoor je opravdový a vyžaduje opravdovost
Před lety mi na outdoorovém kurzu řekla velmi zkušená personální ředitelka: „Když sleduji své kolegy při těch cvičeních, mám pocit, jako by přede mnou běhali nahatí. Tady nic neskryješ, hned vidíš, kdo týmu přispívá a kdo se jen veze.“ Jak je to ale dnes? Stále toužíme po opravdovosti? Chceme si nastavit zrcadlo či dokonce se na sebe podívat pod zvětšovacím sklem?
Outdoor žádá aktivitu a úsilí účastníků
Outdoorový kurz nejde „odsedět“. Každý se musí zapojit do výkonu týmu. Jak mentálně, tak fyzicky. Jinými slovy outdoor „vyhání“ lidi z jejich komfortní zóny. A tím ukazuje, kdo je toho schopen (a dokonce mu to dělá radost a vnímá to jako nástroj osobního rozvoje) a kdo se diskomfortu touží vyhnout. Je nasnadě, že se mu bude vyhýbat i v práci, ale tam to snáze zamaskuje.
Outdoorový kurz nejde „sfouknout za den“
Outdoor trénink staví na osobním prožitku modelových situací a jejich následném zhodnocení formou řízené skupinové diskuse. Ta vyústí ve formulaci do práce i osobního života přenositelné zkušenosti. Taková cesta k poznatkům je náročnější a trvá déle, než když je účastníkům naservírujete formou prezentace. Ale funguje! O výběru vzdělávacích aktivit ale do značné míry rozhodují firemní rozpočty a my si rádi namlouváme, že i ta krátká a tedy levná prezentace zajistí našim lidem potřebný rozvoj. Není lépe udělat akcí méně, ale vybrat takové, které mají reálnou šanci na úspěch?
Outdoor musí zapadat do celkové firemní kultury
Je-li firemní kultura založená na formálních vztazích a nacvičených vzorcích chování, jestliže manažeři jednají s podřízenými z pozice síly a lidé si „jdou po krku“, je-li vzestupný směr komunikace v hierarchické struktuře spíše potírán než podporován, stane se outdoorový kurz s kulturou firmy zcela nekonzistentním „výkřikem do tmy“. Buď navodí nereálná očekávání, nebo vyzní trapně. Outdoor má smysl pokud „myslíme to upřímně“, je součástí skutečně žitých firemních hodnot, nejen prázdným heslem napsaným na nástěnce.
S kvalitními rozvojovými outdoorovými kurzy má zkušenost jen malá část firem
Boom outdoorových programů, který v Česku nastal na přelomu milénia, umožnil vznik řady poskytovatelů, kteří neměli zkušenosti ani s manažerskými tématy ani s lektorskou prací. Ve skutečnosti nenabízeli trénink, ale outdoorovou zábavu. Ta byla lidem z firem příjemná (navíc se dala schovat do tréninkových rozpočtů), ale se skutečným rozvojem neměla mnoho společného. A tak není divu, že u mnoha manažerů získal outdoor pověst programů typu „chléb a hry pro zaměstnance“, nikoliv účinného manažerského a týmového tréninku. Naštěstí jsou i výjimky, manažeři, kteří zažili kvalitní kurzy, a ti na ně nedají dopustit.
Co tedy s tím? Jak překonat nešťastně vytvořený předsudek, že outdoor je jen zábava?
Několik poznatků si můžete přečíst v původní verzi mého článku, anebo se na toto téma můžeme společně pobavit osobně. Přijměte pozvánku na naši další pracovní snídani, na které vám ukážeme, že outdoor může mít skutečně smysl pro rozvoj vašich zaměstnanců.
