Řekněte "děkuji" (Máte na to!)

Na první pohled prosté poděkování může mít výrazně pozitivní vliv na produktivitu práce i duševní zdraví zaměstnanců. Zaměstnanci si však často stěžují na nedostatečné či žádné projevování vděčnosti ze strany zaměstnavatelů a nadřízených. Rádi by za svou práci zaznamenali poplácání po zádech nebo alespoň malý úsměv uznání.

Studie prokazují, že zaměstnanci, jimž se často dostává projevů uznání za jejich úspěchy prožívají příjemnější emoce než ostatní. Následkem toho vykazují také větší tendence poskytovat podporu druhým a cítí k nim silnější vazby. Jsou optimističtější a spokojenější se svým celkovým životem. Nabízí se proto otázka, proč je projevování uznání na pracovištích tak problematické. Článek identifikuje sedm osobnostních typů, kterým dělá vyjádření díků problémy:

- Lakomci na uznání. Kromě vyplácení mezd nechápou, proč vyjadřovat zaměstnancům vděčnost za to, že dělají práci, pro kterou byli najati.
- Hrubí jedinci. Mají strach cokoli komu vyjadřovat.
- Podezřívavé typy. Považují projev vděčnosti za slabost, která by je postavila do nevýhodné pozice vůči ostatním.
- Zapisovatelé událostí. Obávají se, že je projev vděčnosti zaváže vůči ostatním.
- Pesimisté. Všímají si nepodstatných iritujících věcí, jako je rozlitá káva a nevidí v ničem věc, za kterou by bylo třeba projevovat vděčnost.
- Zaslepení. Momentů, kdy by bylo vhodné projevit vděčnost si ve své zapomnětlivosti ani nevšimnou.
- Jmenovaní. Věří, že si dobré výkony ostatních zaslouží na základě své relativně vyšší pozice. Poděkování je pod jejich úroveň.

Zavedení projevů vděčnosti tam, kde dosud neexistovaly, může nejprve působit riskantně a zbytečně. Autoři článku však tvrdí, že pět poděkování denně po dobu pouhých dvou týdnů přinese pracovišti výraznou změnu k lepšímu. Tak proč to nezkusit? Zaměstnavatelé si pak za to budou moci poděkovat.

-kk-