Podle současného zákona o daních z příjmů nepředstavují peněžní plnění poskytovaná zaměstnavatelem zaměstnanci mimo mzdu daňově uznatelný náklad zaměstnavatele. Na nový zákoník práce by však mělo navázat zjednodušení stávajícího režimu zdanění zaměstnaneckých výhod.
Dosavadní znění zákoníku práce uplatňuje spíše restriktivní přístup. Vychází z principu, co není dovoleno, je v postatě zakázáno. Náměstkyně ministra financí Dana Trezziová vysvětluje, že zákoník neumožňuje například „zaměstnavatelům v rámci vnitřního předpisu nebo v uzavřené kolektivní smlouvě upravit příspěvek na dovolenou, nadlimitní cestovní náhrady, poskytnutí rekreace nebo možnosti sportovního a kulturního vyžití, svoz zaměstnanců do práce nebo přechodné ubytování zaměstnanců jako povinné náklady zaměstnavatele, které by se následně staly daňově uznatelnými náklady zaměstnavatele z hlediska zákona o daních z příjmů.“
Nový zákoník práce navrhovaný současnou vládou bude postaven na principu, co není zakázáno, je dovoleno. Po případném schválení zákoníku by tedy zaměstnavatel bez nutnosti úpravy souvisejících daňových zákonů mohl zahrnout do daňově uznatelných nákladů jakékoli plnění poskytnuté zaměstnanci za podmínek upravených v kolektivní smlouvě, ve vnitropodnikovém předpise, pracovní nebo jiné smlouvě.
Zaměstnavatel by měl mít značnou volnost poskytnout zaměstnanci libovolné peněžní nebo nepeněžní plnění za daňově neutrálních podmínek. Doprovodný zákon, kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákoníku práce, po dlouhé době sjednotí vyměřovací základ zaměstnance pro účely platby pojistného na sociální pojištění a státní politiku zaměstnanosti a pojistného na veřejné zdravotní pojištění.
-kk-