Ergonomické židle jsou přeci dobré, ne?
To je otázka. Spousta lidí si myslí, že ergonomickou židlí za dvacet tisíc korun spasí svá záda. Jenže ani na správně nastavené židli za třicet tisíc – a nastavit ji správně je docela fuška – nikdo nevydrží sedět věčně právě v té jedné dokonalé pozici. Takže po chvíli se stejně kroutíme a hroutíme a investované peníze vlastně ztrácejí smysl. Mám zkušenost, že taková židle je zároveň dobrým alibi, a lidi, kteří si ji koupí, se už ani správně sedět nesnaží, protože mají pocit, že ona to dělá za ně.
Co velký míč? Před pár lety ho měla v kanceláři spousta lidí.
To je stejné. Sám jsem velký míč měl a obvykle mi po nějaké době sjel dopředu, opřel se mi achilovky, tlačil na ně a veškerý zdravotní efekt zmizel. Testovali jsme si sezení i na těch nejobyčejnějších tvrdých židlích z Ikey a zjistili, že to není problém – pokud dokážeme sedět aktivně. Takže i když máme běžnou kancelářskou židli, můžeme na ní sedět dobře a neškodit si.
Čili sezení je nezdravé.
Dlouhodobé statické sezení není ani fyziologicky ani evolučně normální, natož, aby bylo zdravé. Leccos se s tím dá ovšem udělat, tedy alespoň si sedem neškodit. Většina z nás sedí v jakémsi automatickém sedu, v němž vlastně tělo necháme „zkolabovat“, například předsadíme hlavu, povolíme bedra, hodíme nohu přes nohu.
Ale je to tak pohodlné…
Chápu, vlastně za to ani nemůžeme, že sedíme blbě. Nadneseně řečeno, může za to náš líný mozek. Na začátku workshopu o zdravém sedu si všichni – protože jim to nedá – sednou tak nějak rovně a hezky. Jenže za půl hodiny už jsou zase zhroucení. V tom hezkém sedu nám totiž není moc dobře a mozek vyšle signál, který jako by říkal: „Hele, vrať to, jak jsme zvyklí. Sedíme takhle ‘dycky a zatím tě nic moc nebolí.“ Je nám vlastně dobře v tom, co nám dlouhodobě škodí, protože máme opakovanou zkušenost, že zatím se nic hrozného nestalo.
Co se děje s naším tělem v té příjemně zkroucené poloze?
Na páteři a kloubech vznikají při nezdravém držení těla místa, která jsou pod hrozným tlakem. Na páteři se v takových místech zužuje prostor mezi obratli a v kloubech se k sobě hodně přibližují hlavice kostí. Pod tlak se dostávají i přilehlé nervy a cévy, které dané místo vyživují. V případě „uskřinutí“ krční páteře se nám špatně prokrvuje mozek, takže jsme pak víc unaveni a moc se nám nechce pracovat. Jenže tělo tahle zmáčknutá místa vždycky a za každou cenu brání. Když na nohu tlačí malá bota, objeví se puchýř – tělo si dělá prostor. Když zdeformujeme páteř tak, že k sobě nepřiměřeně tlačíme některé obratle, můžou se nám na nich udělat výrůstky.
Ale obratle od sebe přeci drží ploténky.
Naše obratle od sebe ve skutečnosti nedrží ploténky, ale meziobratlové svaly. Proto můžeme fungovat bez ploténky nebo bez menisku – protože svaly to udrží a zachovají mezi dvěma kostmi ten prostor. Ale musejí být ve formě. Aktivní sed pak páteři i kloubům dává dostatek prostoru ke zdravému fungování. Tenhle princip přináší velkou naději. Většinu problémů a bolestí pohybového aparátu můžeme odstranit cvičením svalů a vyhnout se tak operaci. Může jít o syndrom karpálního tunelu, úporné bolesti zad, ale třeba i plochou nohu nebo halux. Svalová rovnováha, koordinace, harmonie přináší nejenom zdraví, ale i sílu a krásu.
Co na workshopu s lidmi děláte?
Pro první část s sebou máme plastické modely páteře a kloubů, které si všichni můžou vzít do ruky, aby viděli, jak to funguje – aby viděli, jak důležité jsou ty svaly. Pak lidi naučíme poznat, kde oni sami můžou mít problém. Vlastně obvykle už nějaký mají: pobolívají je záda, mají náběh na syndrom karpálního tunelu. Hledáme tedy místa, o nichž jsem mluvil – ta „pod tlakem“.
Spousta lidí si najde sklady, takové vrásky, na palcové straně zápěstí, protože při držení myši nějak naklánějí ruku. Někomu se skládá kůže mezi lopatkami nebo na bedrech, pokud třeba chodí s rameny moc dozadu nebo se příliš prohýbá v bedrech. Kromě toho lidem promítáme třeba postavy ultramaratonců a oni hádají, který z nich by mohl mít kde problém. Docela rychle to začnou vidět.
Ženy si během workshopu sundávají lodičky s podpatky, protože začínají cítit, co to dělá s jejich tělem. A já říkám, podpatky klidně noste, ale pak si je třeba na chvíli sundejte a udělejte pár kompenzačních pohybů. Pokud „musíte“ mít nohu přes nohu, alespoň je střídejte a pak to kompenzujte. Nic není černé ani bílé, trvale fungovat nemůže extrém, ale harmonie.
Lidem pak nastavujete místa v kanceláři?
Ano, cvičíme s nimi, učíme je, jak se třeba protáhnout při cestě na kávu do kuchyňky. Naučíme je úplně jednoduché cviky na židli, třeba s malým fit-ballem za zády. Jeden pán byl úplně v šoku, když si na svém těle vyzkoušel, že když změní polohu pánve, ovlivní tím, jak má předkloněnou hlavu. Lidi o svém těle vědí obvykle hodně málo a seminář má velké bezprostřední účinky. Pak každému nastavíme židli i monitor tak, aby dobře seděli, naučíme je varianty zdravého sedu a cvičení, která posilují a relaxují ty správné svaly.
Co byste tedy doporučil třeba firmám?
„Rozhodně je lepší si do firmy pořídit jeden workshop, který se bude věnovat každému jednotlivě a pomůže mu s trvalou změnou, než ‚koupit‘ zaměstnancům tělocvičnu, která bude zet prázdnotou. Dvouhodinový seminář má unikátní koncept, který vznikl na základě mých zkušeností. Devět let cvičím tai- ji a qi-gong, prošel jsem si kurzy Spiral Dynamik® a vedu rehabilitaci převážně mladých lidí po mrtvici a jiném získaném poškození mozku (www.ergoaktiv.cz). Workshopy lektoruji s týmem fyzioterapeutů a snažíme se, aby si ho účastníci užili a zažili“ říká Jan König. Myslím, že ta změna je cítit hned po workshopu.
Je sed to jediné čemu se věnujete?
Neškolíme jen sed, ale specializujeme se i na další témata, která se týkají zdravého životního stylu. Přál bych si, aby si zaměstnanci sami uvědomili, že své zdraví mají především ve svých rukou. Je zbytečné čekat, až pro vás zaměstnavatel vybuduje tělocvičnu. Cvičit, dobře spát, méně se stresovat a dobře jíst – to jsou důležitá témata, kterým se můžeme začít s malou pomocí věnovat hned dnes.
Když jsem viděl kolika lidí především v korporacích a úřadech se problémy se zády, spánkem a stresem týkají založil jsem sociální podnik Kolik třešní, tolik višní. Pomáháme zaměstnancům a firmám měnit vztah k vlastnímu zdraví. Zdraví zaměstnanců a zdraví firmy jsou totiž spojené nádoby.
