Při bližším zkoumání psychologie zaměstnanců si lze všimnout lidí, kteří vynikají „potřebu dosáhnout“ a těch, kteří mají pouze „potřebu vyhnout se selhání“. Podle studie Richarda Atkonsona a Davida McClellanda jsou čtyři druhy jednotlivců: „snaživí a úspěšní“, „příliš snaživí“, „vyhýbající se selhání (neúspěchu)“ a „akceptující neúspěch“.
Úspěšní snaživci jsou nejvíce žádoucí účastníci vašich bezpečnostních plánů. Tito jednotlivci vykazují nejvyšší úroveň efektivnosti, osobní kontroly a optimismu, a je pravděpodobnější, že se budou aktivně starat o bezpečí a zdraví druhých.
Obecně je lepší patřit mezi příliš snaživé, než se jen vyhýbat neúspěchům, ale strach ze selhání mezi příliš snaživými vede k pochybnostem o jejich vlastní osobě. Trpí úzkostmi a nestabilní sebeúctou.
Ti co se jen vyhýbají neúspěchům se zpravidla vyhýbají také větším výzvám. Nejsou si jistí sami sebou a jsou pesimističtí co se týče budoucnosti. V tomto ohledu jsou vlastně lepší zaměstnanci, kteří neúspěch akceptují – to vede k apatii, nikoli však úzkosti.
Do jaké skupiny byste zařadili sami sebe? A kam svoje spolupracovníky? Zařadili byste některé zaměstnance do určité kategorie v ohledu bezpečnosti práce a do jiné v předpokladu kvality odvedené práce? Tak to nefunguje. Člověku se nezmění osobnostní rysy jen podle toho z jakého ohledu jej posuzujete. Mějte na paměti, že pracovní prostředí, kultura společnosti a způsob jednání se zaměstnanci ve velké míře určuje množství „úspěšných a snaživých“ ve firmě. Výzkum ukazuje, že mnoho osobnostních charakteristik se mění podle toho, co se děje uvnitř a kolem nás.
-ds-