Určitě jste to již mnohokrát viděli. Řečník přijde do místnosti a sedne si za stůl, tak aby ho většina lidí přes hlavy svých kolegů ani neviděla. Začne monotónním a pomalým tichým hlasem předčítat z papíru. Ostatní pomalu začíná přepadat mikrospánek. Řečník řeší neuvěřitelné detaily a pomalu se do nich zaplétá. Nikdo z přítomných vlastně netuší, o čem je řeč. Na závěr publikum vytrhne ze spánku jen řečníkova žádost a o dotazy.
I když je onen řečník dobrý a schopný pracovník, jeho výkony před více lidmi jsou strašné. Proč?
Zaprvé je to kvůli strachu. Je totiž mnohem lehčí schovávat se za stůl a za papír. Za druhé je to jakýsi zvyk, který máme už ze základní školy. Pokud totiž někdo vyniká jako uspávač hadů, tak je to nejeden z učitelů a profesorů. Žáci se tyto zvyklosti učí od nich.
Správným řečníkem se ale může člověk vytrénovat. Stačí, aby dodržoval následující efektivní principy. Každá řeč musí splňovat tři předpoklady: komunikaci, argumenty a důkazy. Pak je třeba přesvědčit publikum o jejich správnosti. Nakonec je třeba vše podat poutavě a zajímavě.
V zápalu boje s přesvědčivými argumenty, zapomínají řečníci často na to, že by jejich řeč měla být poutavá. Tento přístup je velmi chybný. Bez toho abyste někoho zaujali, ho nemůžete přesvědčit.
Poslouchání je náročná činnost. Speciálně na konferencích, kde posluchači poslouchají různé lidi hodiny a hodiny. Aby udrželi pozornost, potřebují právě pomoc řečníka. Neexistuje univerzální pravidlo, které by zaručovalo úspěch, ale existuje soubor pravidel, která fungují skoro vždy: nečtěte, stůjte nebo se pohybujte, ale neseďte, pracujte s hlasem, mluvte jasně a srozumitelně, udržujte s publikem oční kontakt, zaměřte se na hlavní argument, používejte pomůcky, na konci udělejte shrnující řeč.
To, co vaší prezentaci určitě zabije, je, když budete číst, sedět, mluvit monotónním hlasem, huhlat, ztrácet se v detailech a ignorovat reakce publika.
-pk-