Lidé se cítí „v koncích“ z mnoha důvodů. Například mohou mít vztah, který dávno nefunguje, ale nedokáží odejít. Sní o vlastní firmě, ale nevědí, jak začít. Podívejme se na pět nejběžnějších skutečností, které nás „drží zpátky“ od toho, abychom žili podle svých představ:
Věříte tomu, co si myslíte?
Průměrný člověk má asi 60 000 myšlenek denně. Některé jsou důsledkem naší výchovy a prostředí, ve kterém žijeme. Naše myšlenky nám napomáhají nalézt v životě smysl a je jen logické, že jim věříme. Tady ale mohou nastat potíže. Upínáme se na víru, která nám už často neslouží. Kolik z vás ví s určitostí, že jste dobří v nějakém sportu nebo v matematice? Většina lidí neopustila základní školu bez toho, aby nezískala nějakou negativní zpětnou vazbu.
Co je to za myšlenky, které způsobují stagnaci vašeho života? O čem si myslíte, že nikdy nedokážete? Jaké věci by se měly změnit? Kdo by byl raněn, kdybyste následovali „hlas svého srdce“? Je možná na čase začít si všímat toho, co se vám honí v hlavě.
Dávání viny ostatním za to, v jaké jste situaci
Všichni máme ve svých životech co měnit a vylepšovat. Život nám přihrává míčky a naším úkolem je najít nejlepší způsob, jak s nimi naložit. Někteří lidé mají tendence je odkládat a čekat na lepší příležitost pro jejich odpálení. Život ale běží dál a po čase tito lidé zjistí, že „zaspali“. Lepší přístup je postavit se a odpálit míček, jak nejlépe jste schopni. Uvědomte si, že jste jediní, kdo s nimi může a musí něco udělat. Co to pro vás bude znamenat? Dobré je mít plán hry. Možná se netrefíte hned na začátku, ale časem zvládnete načasování a rozmach a začnete mít úspěch. Ucítíte, že když se nebudete života bát, nebudete se cítit tak „mimo hru“.
Když berete život a sebe moc vážně
Většina z nás byla vychována tak, že věříme, že úspěch rovná se tvrdá práce. Samá práce a žádná legrace, to je ale dost smutný život. Abychom žili, je třeba si také užívat, smát se, být uvolnění a to vše bez pocitu viny. Jedině v těchto chvílích nás napadnou řešení problémů a nové způsoby „jak udeřit do míčku“.
Když se žije život „uprostřed“
Jeden z nejčastějších způsobů, jak lidé „stagnují“ je, že žijí své životy uprostřed, spíše než na hraně. To je sice pohodlné - děláme věci stejným způsobem, vyhýbáme se změnám a eliminujeme spontánnost, ale tím, že se povzbudíte k malým, ale pravidelným krůčkům směrem k „hraně“, zjistíte, že je v životě mnohem více prostoru a zjistíte, že se možná obáváte až příliš.
Strach z neznáma
Strach je mocná emoce. Chrání nás sice v mnoha ohledech, přesto nám také brání dělat nové věci. Pokud zamrznete ve strachu z neúspěchu, nikdy "neotevřete dveře" a nezjistíte, co je za nimi, nikdy si nedáte šanci splnit si své sny.
-av-