Mobbing není legrace

Moderní doba přinesla jevy, které rozhodně nevytvářejí dobré vztahy. Jde především o šikanu a mobbing. O šikaně se veřejně hovoří poměrně často, zejména v souvislosti s vojenským či školním prostředím. Mobbing je oproti tomu zmiňován pouze okrajově, přestože je mnohdy rozšířenější než šikana. V zásadě představuje druh šikany, který probíhá mezi dospělými lidmi na pracovištích. Je to dlouhodobý systematický tlak, který se netýká konkrétní činnosti nebo chování zaměstnance. Vyvíjí jej zpravidla jedna nebo dvě osoby, jejichž chování vůči dalšímu zaměstnanci představuje naprostou ignoraci nebo hulvátství.

Prohlubování mobbingu způsobuje zejména skutečnost, že většina lidí o něm nemluví. Zaměstnanec pak ale přechází do fáze, kdy silně klesá jeho výkonnost a sebedůvěra, zhoršuje se jeho psychický stav i zdravotní stav. Často si neodpočine ani na dovolené a celá situace dospívá k tomu, že je přeřazován z místa na místo a nakonec raději úplně opustí daný pracovní kolektiv.

Na rozdíl od šikany se mobbing také obtížněji řeší. Zaměstnanec má sice právo domáhat se svých práv ve smyslu občanského zákoníku a listiny základních práv a svobod, to je však velice komplikované. Pokud případ skončí u soudu, zaměstnanec se do původního kolektivu zpravidla již nevrací. Mírně optimističtější je situace v podnicích, kde působí odborové organizace. V případech mobbingu by se měla v první řadě projevit větší síla kolektivu. Zaměstnanci by neměli dělat, že se jich šikanování kolegy netýká, jelikož se brzy mohou stát obětí útoků sami.

-kk-

**Datum vydání:** IX/2004