Najděte si svoje stresory

Se stresem se v dnešní době potýká téměř každý člověk. Faktory, které stres vyvolávají nazýváme stresory. Jsou to běžné nebo mimořádné situace a události života, které lidský organizmus vyvádějí z rovnováhy. Nelze však obecně tvrdit, že by všechny stresory byly nepříjemné. Organizmus na ně reaguje adaptací, která má tři hlavní fáze:
1. fázi poplachovou, která připravuje tělo k akci mobilizací vegetativních funkcí, hlavně kardiovaskulárního a dýchacího aparátu, jakož i intenzivnější termoregulací;
2. fázi rezistence, při které je tělo ve stavu pohotovosti a napětí. Je to nejriskantnější úsek každého stresu, protože právě zde nejčastěji selhávají nedostatečně adaptabilní nebo již biologicky nerezistentní funkce (stáří, opotřebovanost, důsledek jiných chorob atd.);
3. fázi vyčerpanosti, vyznačující se únavou.

Adaptací organismu dovede člověk lépe čelit stresorům, je pozornější, ostražitější a disponuje větším množstvím energie k přemýšlení a jednání. Na stres reaguje každý jedinec jinak. Reakce jednotlivce závisí kromě dědičných vlivů zejména na počtu stresorů v jeho rodinném a společenském prostředí a jeho individuální vnímavosti a psychosomatické odolnosti. Obecně platí, že lidé s vyšší emocionální citlivostí jsou zranitelnější. Neplatí to však ve všech případech. Stres lze velice dobře zvládat nácvikem, který zlepšuje přímou vnímavost na stresovou situaci individua i schopnost účelnějšího projevu adaptačních stresových mechanismů.

Výchozím předpokladem protistresových opatření je najít si osobní stresory, které člověku působí nejzávažnější následky chronického stresu, a to v době současné i budoucí. Jakmile pak jedinec odhalí své stresory, měl by se je snažit co nejrychleji vyloučit ze svého života. To je poměrně jednoduché, pokud je takovým stresorem faktor ze soukromé sféry života jedince (tchýně, známý). Složitější je to však v případě stresorů z oblasti zaměstnání a profese, se kterými se každý člověk musí naučit žít, přesněji adaptovat se. To patří k nezbytné duševní hygieně každého z nás jde jen o to, abychom si tuto skutečnost uvědomili dříve, než se díky chronickému stresu a ignoraci jeho příčin ocitneme na nemocničním lůžku.