Nebraňte se spánku

Joel Darrow pravidelně naráží do zdi malátnosti kolem půl čtvrté odpoledne. Tento finanční inženýr ji popisuje jako cihlovou, silnou a vysokou. Je to ten stav, kdy víte, že jste vzhůru, ale v podstatě nejste schopni pohybu. Většinou zíráte na obrazovku počítače nebo na svůj odraz ve skle. Ospalost přepadá odpoledne řadu lidí. Dokumenty vás uspávají, každý kolega je jednou ovečkou ke spočítání a koberec vypadá jako měkká peřina. Je to jediná část dne, kdy vám neustálý bzukot v kanceláři připadá jako ukolébavka. I osoby trpící nespavostí začínají zívat. Někdo doporučuje sladkosti, studený jogurt a kávu nebo Red Bull.

Tahle snaha zůstat vzhůru však jen dokazuje, že práce není v souladu s naší přirozeností. Bohužel jsme bytostmi, kteří vyznávají spánkovou deprivaci. Podle psychiatra Boba Stickgolda je to velmi hloupé. Jsme jediným známým organismem, který spánkově deprivuje sám sebe. Hlavním problémem je, že mechanismus lidského těla není ve shodě s pracovní dobou od 9 do 17 hodin. Lidé mají tendenci nejvíce usínat v 1 a ve 4 hodiny ráno a ve 13 a v 16 hodin odpoledne. Tehdy přirozeně poklesnou biologické hodiny či denní biorytmy a tělní teplota klesne stejně jako oční víčka. Tento pokles nesouvisí s tím, zda jste se předtím najedli či ne. Ve středověku lidé spali daleko častěji, ale s příchodem hodinek, žárovek a továren se stala dřímota nepohodlnou. Dovolili jsme společnosti a tlaku moderního věku, aby nám předepisovaly, kdy máme spát.

-ba-