Novinky od 30. 7. 2020
S koncem července vstoupilo v účinnost relativně dost změn v zákoníku práce, nicméně většina těchto změn představuje především zpřesnění dosavadní právní úpravy. Změny najdeme v oblasti pracovní doby, odvolání zaměstnance, odměňování platem, cestovních náhrad, dlouhodobého ošetřovného, prevenční povinnosti či průměrného výdělku. Zásadněji pak bylo novelizováno především doručování, vydávání potvrzení o zaměstnaní (zápočtového listu) a novinkám se nevyhnula ani právní úprava přechodu práv a povinností z pracovněprávních vztahů.
O zmírnění povinnosti vydat zápočtový list jsem psala už ve svém předchozím článku.
Co se doručování týče, tak zde dochází k několika změnám, které dle mého názoru jdou (tedy alespoň část z nich) zaměstnavateli naproti. Zejména se jedná o to, že pokud se zaměstnavateli nepodaří zaměstnanci doručit písemnost do vlastních rukou na pracovišti, může zaměstnavatel volit z dalších možností (které jsou nyní postaveny na roveň, nejde již o nějakou hierarchii postupu jako v dosavadní právní úpravě).
Další zajímavou novinkou je to, že oproti dosavadnímu znění zákoníku práce došlo ke sjednocení lhůty upravené zákoníkem práce se standardní lhůtou pro uložení zásilky České pošty, s.p., a to z původních deseti pracovních dní na 15 kalendářních dní. Další novinky v oblasti doručování najdete v ust. § 334 – 337 zákoníku práce.
Co přinese 1. leden 2021?
První den nového roku přinese v oblasti pracovního práva především dlouho diskutovanou a s napětím očekávanou revoluci v oblasti dovolené. Jak uvádí důvodová zpráva, stávající právní úprava dovolené v zákoníku práce, byť v zásadě konstantní a řadu desítek let v praxi aplikovaná, vykazuje některé dobře známé, avšak dlouhodobě trpěné nedostatky, které způsobují nedůvodné rozdíly při stanovení délky dovolené a při jejím čerpání mezi zaměstnanci v rozdílných režimech rozvržení pracovní doby do směn (především při jejím nerovnoměrném rozvržení nebo při kratší pracovní době rozvrhované na menší než obvyklý počet pracovních dnů v týdnu).
Ráda bych zdůraznila, že základní teze a principy, na nichž stojí čerpání dovolené dnes, zůstanou v zásadě zachovány (vznik práva na dovolenou, postup pro určení čerpání dovolené, překážky v práci, které můžeme považovat za výkon práce pro účely výpočtu dovolené apod.), nicméně zásadní novinkou je to, že novela zákoníku práce počítá s jinou časovou jednotkou, a to hodinou. Dovolenou tedy budeme přepočítávat na hodiny. Novinku je rovněž to, že z výčtu druhů dovolené zmizí dovolená za odpracované dny a nadále už bude upravena pouze dovolená za kalendářní rok nebo její poměrná část a dovolená dodatková.
Výměra dovolené zůstane stále v týdnech (nejméně 4 týdny mzdová sféra, 5 týdnů u zaměstnavatelů uvedených v ust. § 109 odst. 3 zákoníku práce – ti, kteří odměňují platem, 8 týdnů – pedagogičtí pracovníci, akademičtí pracovníci vysokých škol). Rozsah dovolené však bude vycházet z týdenní (kratší) pracovní doby.
Vezmu-li tedy výpočet dovolené za kalendářní rok, pak délku dovolené stanovíme takto: stanovenou týdenní nebo sjednanou kratší týdenní pracovní dobu vynásobíme příslušnou výměrou dovolené u zaměstnavatele; příklady:
-
stanovená týdenní pracovní doba: 40 hodin; výměra dovolené 4 týdny (mzdová sféra)
40 x 4 = 160 hodin dovolené -
stanovená týdenní pracovní doba: 40 hodin; výměra dovolené 5 týdnů (platová sféra)
40 x 5 = 200 hodin dovolené
-
sjednaná kratší týdenní pracovní doba: 20 hodin; výměra dovolené 4 týdny (mzdová sféra)
20 x 4 = 80 hodin dovolené
Důležité je rovněž upozornit na to, že dovolená, na niž vzniklo právo v příslušném kalendářním roce, se zaokrouhluje na celé hodiny nahoru. Změny nás čekají rovněž u krácení dovolené (krátit bude možné pouze pro neomluvenou absenci) či u převodu části nevyčerpané dovolené do dalšího roku.
Sdílené pracovní místo
Nový institut sdíleného pracovního místa bude zakotven v ust. § 317a zákoníku práce. Jeho podstatou je to, že zaměstnavatel může se dvěma nebo více zaměstnanci s kratší pracovní dobou a se stejným druhem práce uzavřít dohody, podle nichž si zaměstnanci budou na sdíleném pracovním místě sami rozvrhovat pracovní dobu do směn po vzájemné dohodě tak, aby každý z nich na základě společného rozvrhu pracovní doby naplnil průměrnou týdenní pracovní dobu nejdéle ve čtyřtýdenním vyrovnávacím období.
Souhrn délky týdenní pracovní doby zaměstnanců na jednom sdíleném pracovním místě nesmí překročit délku stanovené týdenní pracovní doby; to však neplatí v případě zástupu nepřítomného zaměstnance na sdíleném pracovním místě (k tomuto blíže viz zákon). Institut sdíleného pracovního místa si klade za cíl umožnit lepší slaďování rodinného a pracovního života.
NEZAPOMEŇTE SE PŘIHLÁSIT K ODBĚRU ČASOPISU AD REM (K VĚCI) – čtvrtletníku pro personalisty a mzdové účetní: https://www.tsmkurzy.cz/casopis-ad-rem/
Přijďte na naši jubilejní 20. konferencí personalistů!
