Pokud zaměstnanec poškodí vybavení firmy, může po něm zaměstnavatel chtít zaplacení škody. Podle zákoníku práce nesmí požadovaná částka přesáhnout 4,5násobek měsíčního hrubého příjmu. Při dnešním průměrném platu dvacet tisíc to je až devadesát tisíc korun. V určitých případech, kdy zaměstnanec například podepsal dohodu o hmotné odpovědnosti za svěřené věci či peníze, může firma chtít nahradit škodu celou.
Někomu postačí být opatrný, ostatní si mohou sjednat pojištění odpovědnosti za škodu. Pojištění odpovědnosti na škody v běžném občanském životě se na škody vůči zaměstnavateli většinou nevztahuje, je tedy nutné si jej pořídit samostatně. Někdy pojištění za své pracovníky sjedná už zaměstnavatel.
Pojištění odpovědnosti se vyplatí lidem, kteří při práci používají drahé přístroje a zařízení, nebo osobám, které mohou svou duševní činností způsobit firmě škodu. Roční pojištění stojí několik set korun, cenu ovlivňuje rizikovost povolání, regionální působnost pojištění (ČR či Evropa), zvolený limit pojistného plnění a míra spoluúčasti. Na výši pojistného naopak nemá vliv to, jak často dotyčný škodu způsobí.
Klíč, podle něhož pojišťovny určují, do jaké míry je profese riziková, se velmi liší. Zatímco ČSOB Pojišťovna rozlišuje pouze dvě základní rizikové skupiny, Česká pojišťovna má skupiny tři. Při sjednávání pojistky hraje roli také to, zda je zaměstnanec řidič a bude řídit firemní auto či nikoli.
Pojištění se nevztahuje na všechny způsobené škody. S výplatou pojistného plnění nemůže počítat ten, kdo způsobil škodu hrubou nedbalostí, opilostí či úmyslně. Bohatý je i seznam pojistných výluk, s nímž by se měl každý ještě před podpisem smlouvy podrobně seznámit.
-hp-