Pracovní cestou se podle zákoníku práce rozumí časově omezené vyslání zaměstnance zaměstnavatelem mimo místo výkonu práce sjednané v pracovní smlouvě. Pokud možnost pracovní cesty není uvedena v pracovní smlouvě, zaměstnanec na ni nemůže být vyslán.
Zaměstnanci vyslanému na pracovní cestu náleží náhrady cestovních výdajů, ty zahrnují prokázané jízdní výdaje, výdaje za ubytování, stravování a náhradu prokázaných nutných vedlejších výdajů (např. telefonních poplatků, parkovného apod.). Dle délky pracovní cesty se do těchto položek započítává i náhrada prokázaných jízdních nákladů k návštěvě rodiny.
Pokud po dohodě se zaměstnavatelem zaměstnanec použije místo prostředků veřejné dopravy vlastní automobil, přísluší mu za každý ujetý kilometr sazba tzv. základní náhrady. Ta zohledňuje cenu vozidla a jeho opotřebení. Samozřejmě se též proplácí náhrada za spotřebované pohonné hmoty.
Stravné kompenzuje vyšší náklady na stravu, ale nepokrývá je všechny. Konkrétní výši stravného může zaměstnavatel dohodnout v kolektivní smlouvě nebo ji stanovit vnitřním předpisem, popřípadě ji sjedná se zaměstnancem přímo v pracovní smlouvě. Rozsah této náhrady se musí pohybovat v rozpětí, které každoročně určuje Ministerstvo práce a sociálních věcí.
-hp-