Stačí klid a nohy v teple?

Jak budou vaši zaměstnanci reagovat, až nastane skutečná krize? Článek popisuje užitečné způsoby, jak zabránit panice na pracovišti. Panika je vlastně stavem fyzické připravenosti k boji, který projevovali již naši předkové v dávnověku, když jim hrozilo například nebezpečí napadení zvířetem. Celý proces spočívá v přípravě lidského těla na jakékoli následující rozhodnutí. Jakmile člověk cítí nebezpečí, adrenalin zvyšuje rychlost tepu jeho srdce a zrychlený dech vhání do organismu více vzduchu. Krev proudí více do paží a stehen, aby zabránila vykrvácení. Produkuje se více potu, což zabraňuje přehřátí a činí pokožku méně poddajnou. Tato tělesná reakce na nebezpečí je sama o sobě zdravá. Pomoci může i jisté procento strachu. Překročí-li však strach únosnou mez, stává se právě panikou a přestává být psychicky efektivní.

V panice ztrácí člověk soustředění a nezvládá plnění instrukcí. V zaměstnání může sice existovat plán řešení krizových situací, jakmile však s ním nejsou zaměstnanci seznámeni, ztrácí smysl. Vypracování plánu je proto jen prvním krokem v přípravě pracoviště na nebezpečí. Následovat by mělo praktické nacvičování krizových situací se zaměstnanci. Zaměstnavatel by měl investovat do školení zaměstnanců pro případy krize. O bezpečnosti na pracovišti je třeba otevřeně mluvit.

I přes nacvičování a komunikaci se však nelze zcela vyhnout tomu, aby někdo ze zaměstnanců nepanikařil. Pokud však jeho kolegové zůstanou klidní, pomohou snížit jeho strach na minimum. Musejí takovou osobu fyzicky separovat od ostatních, aby se panika dále nešířila a uklidňovat ji individuálně. V případě, že osoba postižená panickým strachem má plnit nějaké instrukce, je třeba neustále s ní komunikovat. Klíčem k zabránění panice je dobrý trénink a příprava. Zaměstnanci by měli mít pocit, že jsou v práci v bezpečí.

-kk-

**Datum vydání:** IV/2004