Změny v práci sice probíhaly i v minulosti, ale dnes jsou rychlejší a rychlejší, výrazná je nejistota, která z toho vyplývá, a co navíc naše působení na změny a schopnost je ovlivnit jsou omezené. Jejich podstata se totiž odehrává daleko od nás, na centrálách společností, v jiném státě, v jiném kontextu, jinde.
Ukazuje se, že informací a změn je hodně na nás všechny, náš mozek je intenzivně atakován každou minutu. Náš mozek, tedy jeho prefrontální část, je neustále v pohotovosti, ale navzdory tomu se statečně přizpůsobuje, chrání nás a je zodpovědný za naše přežití.
Zároveň ale musí chránit i sám sebe, což se projevuje tím, že kde to lze, tak šetří energii. Usnadňuje si práci a využívá již naučené vzorce chování, myšlení, ale i rozhodování a řešení problémů. Některé výzkumy poukazují na to, že v až 80 % případů fungujeme právě na základě pevně daných a ověřených vzorců.
Naše genetická dispozice, výchova, posilované chování, ale i jasně dané chemické procesy určují, že v naší kůře mozkové jsou vybudované spoje pro jeden ze vzorců, který využíváme při řešení problémů. Ten je nám vlastní, preferujeme jej, je pro nás pohodlný, osvědčený.
A pokud je náš mozek donucen řešit úkoly jinak, tak se zákonitě brání, spotřebovává více energie, moc ho to nebaví a vlastně mu to ani nejde.
Bez ohledu na výši intelektu, naše postoje, odolnost vůči stresu či emoční rovinu všichni při řešení problémů preferujeme jeden z těchto kognitivních stylů:
- CHAOS, kreativita, inovace, nebo
- ŘÁD, systém, efektivita
Inovátoři preferují chaos
Mozek, který preferuje CHAOS, nám určuje pohybovat se co nejvíce „roztříštěně“, hledat nové spoje, nové podněty a myšlenky.
V profesní oblasti nazýváme takového pracovníka „inovátor“.
- Přináší zcela neobvyklé, i bláznivé podněty, má jich hodně, dává je k dispozici.
- Pravidla jsou pro něj okrajovou záležitostí, někdy je doopravdy nevnímá.
- Je nekonformní, nápady, chování a řešení nemusí být v souladu s očekáváním organizace.
- Jeho mozek nepotřebuje postupy a návody, vždy si najde cestu.
- Změny jsou živnou půdou, vnáší rozruch do organizací, umí jít do rizika.
- Nechce být kontrolován, protože on si to udělá po svém.
- Nemá potřebu dotahovat věci do konce, raději zajímá zase o něco nového.
- Časové dispozice dodržuje, řekněme, rámcově.
Pracovat s takovým kolegou je na zbláznění. Pokud je extravert, má vysoký intelekt a k tomu dobře zná svou profesi, je to přesně ten typ zaměstnance, který nás stále „challenguje“, něco vymýšlí, chce změny. Všechny úkony jsou pro něj pomalé nebo zbytečně „zprocesované“, málokdy se s kolegy shodne.
Adaptoři preferují řád
Mozek, který je nastavený na ŘÁD, hledá efektivní a rychlá řešení vedoucí k cíli. Preferuje již vyzkoušené cesty, které případně vylepšuje.
V profesní oblasti nazýváme takového pracovníka „adaptor“.
- Rychle zapadne do systému, rychle ho pochopí a dobře se v něm pohybuje.
- Ctí pravidla, postupy. Pokud nefungují, dobře nachází vylepšení.
- Má rád práci, která se dává řád a smysl, jde za výsledkem.
- Dobře zvládá rutinu, umí si v ní odpočinout a nacházet zalíbení.
- Je konformní, respektuje zavedené normy chování, nevytváří konflikty.
- Minimalizuje rizika, nechce jít do neosvědčených řešení, hlídá kritické okamžiky, je nastražený na změny.
- Spolehlivý, výkonný, precizní.
- Cenzuruje svoje vlastní neefektivní nápady a vyhazuje je.
Pracovat s takovým kolegou je na zbláznění. Pokud je extravert, má vysoký intelekt a k tomu zná dobře svou profesi, tak je to přesně ten typ zaměstnance, který chce posouvat procesy, dbá na dodržování postupů a nutí k tomu celé své okolí, nechce změny, protože vše dobře funguje, je rychle hotový se svou prací a chce další vylepšování.
A co chtějí firmy při výběrech nových pracovníků?
Chtějí pracovníky, kteří se umí soustředit, kteří podávají standardně vysoký výkon, jsou efektivní, dotahují do konce svou práci - tedy ŘAD; ale zároveň jsou kreativní, mají i neobvyklé nápady, reagují pružně na změny – tedy CHAOS. Neboli ideální kombinaci „dva v jednom“.
A tady se ukazuje, že ne všechno dohromady je zcela možné.
Dnes víme, že je rozdíl mezi extraverty a introverty; umíme s oběma typy efektivně pracovat a využívat jejich kvality. Umíme se při výběrech nových spolupracovníků zaměřit na tuto dimenzi.
Stejně tak jsou rozdílní inovátoři a adaptoři ve stylu řešení problémů. Není lepší nebo horší, ale ke každé situaci či vzniklému problému se více hodí jeden, nebo druhý. Pokud si nevyjasníme, v čem jsou rozdílní a co přesně potřebujeme na dané pozici nebo v daném týmu, můžeme si připravit hodně zklamání, rozporů a nesouladů.
Rozdíly mezi inovátory a adaptory z hlediska spolupráce a způsoby, jak mohou lépe spolupracovat, si popíšeme v druhé části článku.