Proč si myslím, že business se s tím vyrovná líp
Podnikatelé se drží racionality a pragmatismu, jež umožňují další vývoj a kontinuitu. Firmy jsou také pružnější a lépe se přizpůsobují tomu, co se skutečně děje. Tedy za předpokladu, že jsou zdravé a mají kvalitní vedení. Operují s vizí, jež se nemění každé čtyři roky podle toho, kdo je momentálně u kormidla. Nemyslím si, že by musely do budoucnosti hledět skepticky. Právě komerční sektor stojí za vývojem a rychlým rozvojem nástrojů umožňujících inovace, ať už jde o robotizaci, internet věcí nebo umělou inteligenci. Jen si představte, jak budou tyto nástroje zdokonalené za 20 až 30 let, kdy se bude muset Česká republika vyrovnat s vyšším počtem lidí v seniorním věku a nižším počtem jedinců v produktivním věku. Tou dobou tyto inovace taky radikálně promění trh práce.
Když nejsou lidé, musí se investovat jiným směrem. Zaměstnavatelé jsou si vědomi toho, že se na situaci musí připravit, aby eliminovali rizika. Jejich zájem je stát se hybatelem technologické transformace, která pomůže vyřešit něco, co se nyní jeví jako problém a s čím si stát sám od sebe nedokáže poradit, nemá na to možnosti. Nová technologická řešení tak některé pracovníky nahradí zcela, jiné částečně. Tím se ve firmách uvolní prostor pro to, aby lidé dělali práci, která je zásadnější a kterou stroje ani algoritmy nedokážou obsáhnout samy. Čísla o vývoji počtu obyvatelstva mě tedy nestraší. Určité riziko nebo krize jsou zkrátka akcelerátory pokroku. V důsledku to zlepší pozici i výkonnost firem.
Migrace s otazníkem
Další cestou, jak řešit nedostatek vlastní ekonomicky aktivní populace, může být zaměstnávání pracovníků z dalších zemí. Je to oprávněný a racionální nástroj, jak se se situací vypořádat. V makroekonomických datech lze pozorovat, že to v určitém časovém úseku vždy pomohlo. Mnohým lidem to přináší zlepšení kvality života a podnikům prosperitu. Ale ani migrace vše nevyřeší, jednoho dne se její potenciál může vyčerpat. Příklady z Francie a Německa nám taky ukazují, že pozitivní ekonomický efekt může být vykoupen kumulujícím se napětím ve společnosti. Když ale zkrátka lidé v tuzemsku chybět budou, poptávka se bude muset nasytit jinde.
Větší problém: když není ambice upřednostnit rozvoj
Nemám dojem, že by malým a středním firmám, které nyní řídíme, nedostatek lidí výrazně komplikoval život a přinášel existenční problémy. A to ve zhruba 70 % případů. Je to otázka efektivity. Správně personálně obsazené pozice dokáží výrazně eliminovat náklady a zvýšit produktivitu. Kde dříve museli být lidé dva, postačí jeden.
Ale existuje i řada komerčních subjektů, které nemají ambice ani chuť se rozvíjet. Pro ně bude nedostatek pracovních sil hořkou pilulkou. A to je mnohem větší problém. V měnících se podmínkách trhu, ekonomiky, legislativy je potřeba být kreativní a hledat řešení, která firmě umožní uspět i za nové situace. Jenže toho mnoho malých a středních hráčů není schopna, ne dokud trvá na dvacet let starém modu operandi. Každý podnikatel by měl mít na paměti svůj stěžejní závazek: Chtít ve své práci vždy to nejlepší, včetně inovací. Je to něco, čím lidé z businessu slouží společnosti, protože inovativní aktivity ve firmě mají přímý dopad na obyvatelstvo i stav ekonomiky.
Riziko technologií: lidská povaha
Měli bychom si klást otázku, zda jsme připravení přicházející pokrok morálně zvládnout. Ani podnikatelům by totiž nemělo zpětně přestat záležet na společnosti a místě, kde realizují své aktivity. Když se bude dobře dařit podnikům, může se dobře dařit i lidem. A naopak. Napomoci tomu jde i tím, že se v rámci firmy oddělí důsledně majitelská a exekutivní role. O to se v JPF Czech aktivně snažíme a věříme, že za 20 až 30 let dosáhneme toho, že si svůj podnik bude řídit pouze 60 procent majitelů, místo dnešních 95 procent. Firma pak funguje lépe a může také mnohem více dbát na rozvoj svůj, vlastních lidí, vztahů. Nejdůležitějším kritériem bude spolupráce.
Vývoj může přibrzdit polarizace společnosti
Budoucímu vývoji vždycky přitíží polarizace společnosti a zarputilé prosazování postoje „staré dobré časy“. Vytváří podhoubí, v němž se prosazují extremistické ideologie a populismus. Problémy se přestanou řešit a většinou vznikne množství těch nových. Jako příklad bych uvedl odliv kapitálu z Francie po nedávných volbách. Je na místě, aby se business extrémistických tendencí obával. To proto, že politici jednají ze zcela jiných pohnutek než podnikatelé. Zaměřují se nejprve na to, zda rozhodnutí nebo čin ovlivní jejich mandát pozitivně či negativně. Proto se řada z dlouhodobého hlediska prospěšných rozhodnutí nedělá. Odkládají se.
Smysl by dávalo, aby naše vlády do svého rozhodovacího procesu zapojovaly více podnikatele, kteří nabídnou pragmatický pohled na věc. Politici jsou totiž mnohdy odříznutí od skutečné reality života – občanů i businessu. Jenže bez toho se udržitelné vedení a hospodaření státu neobejde. A platí to všeobecně. Ať už se bavíme o Green Dealu nebo nyní o akutní obavě, zda za 20 až 30 let bude mít kdo naplnit státní kasu a postarat se o naše starší spoluobčany. Řešení tak možná opět skončí u soukromého sektoru, který se s výzvami bude muset popasovat sám…