Přijímací pohovory jsou klíčovou složkou náborového procesu. Ne vždy však odhalí informace, podle kterých se firma může správně rozhodnout o přijetí, nebo nepřijetí uchazečů. Každý náborář si myslí, že dokáže rozpoznat vhodné uchazeče. Odborné výzkumy však ukazují, že spoléhat na instinkt či dobrý dojem nestačí.
Podle profesora psychologie z americké Bradley University Allena Huffcutta je nejvýhodnější používat metodu strukturovaných pohovorů. Mezi nejpopulárnější formáty pak patří situační a behaviorálně-deskriptivní pohovory. Situační pohovory vycházejí z otázek ohledně hypotetických pracovních situací, na kterých se testuje schopnost uchazečů reagovat a řešit problémy. Behaviorálně-deskriptivní pohovory slouží ke zjišťování, jak uchazeči řešili situace v minulých zaměstnáních.
Problém spočívá v tom, že náboráři často nedokáží vyhodnotit klíčové atributy uchazečů, protože uchazeči umějí manipulovat se svým přístupem i odpověďmi na otázky. Je proto třeba, aby se náboráři neustále vzdělávali a učili rozpoznávat techniky uchazečů, jejichž pomocí se snaží udělat dobrý dojem na úkor svých skutečných předpokladů. Přijetí špatné osoby může být totiž velice nákladné.
-kk-