Zaměstnanci se bojí mluvit
Jedním z typických znaků je podle WorkForce.com fakt, že zaměstnanci se bojí mluvit. V otevřeném a inovacím nakloněném pracovním prostředí by ideálně všichni měli být motivováni k tomu přinášet nové nápady, kreativní změny a inovace, které zlepší práci všem a zvýší efektivitu daného týmu nebo celé firmy. V nepřátelském pracovním prostředí mají zaměstnanci pocit, že jejich názor nikoho nezajímá a manažeři si uzurpují veškerou moc a rozhodovací pravomoci.
Pracovníci dělají jenom nutné minimum
V ideálním pracovním prostředí zaměstnancům nevadí dělat přesčas, často si vypomáhají navzájem a k dotažení jejich projektů často dělají i věci, které nemají v popisu práce. V tomto ohledu je nepřátelské pracovní prostředí naprostým opakem. Pracovníci dělají akorát nutné minimum, sami ze své vůle nedělají nic navíc a akorát si odpracují to, co mají uvedeno ve smlouvě.
Vysoká fluktuace pracovní síly a časté syndromy vyhoření
S nepřátelským pracovním prostředím se samozřejmě pojí vysoká fluktuace pracovníků, jejich časté odchody a mnohdy i brzké výpovědi po nástupu. Časté jsou také případy vyhoření a kompletního vyčerpání ze stresu, kterým si pracovníci musí procházet.
Malé pravomoci řadových pracovníků
Pro nepřátelské pracovní prostředí je typické, že vedoucí nevěří svým podřízeným. Provádí proto mikro management jejich práce, kontrolují každý jejich krok, a především jim nedávají žádné pravomoci, které by je opravňovaly k samostatnému jednání. Spokojený pracovník je samostatně pracující pracovník, a pokud to tak není, je něco špatně.
-mm-