Jak být dobrým kolegou a parťákem, přestože jsem například introvert, odlišný svým životním stylem i postojem? Jedním z nejdůležitějších faktorů je sebepoznání a empatie. Pokud znám sám sebe, umožňuje mi to vcítit se do druhého, přestože on to má nastavené trochu jinak.
Abychom byli dobrými kolegy, musíme se naučit přijímat jinakost druhého člověka, respektovat jiný postoj, jiný názor, naučit se souhlasit s nesouhlasem kolegy a uznat jeho pohled na věc, i když se od toho našeho diametrálně liší. Souseda u stolu v kanceláři nebudeme a nemůžeme převychovávat ani předělávat k obrazu svému.
1. Buďte transparentní a uvěřitelní, nemlžte
„Asi se bude propouštět,“ je jedna z typických vět, které nazýváme šířením emocionálního jedu. Pokud neudáte konkrétní zdroj a fakta, pokud neoddělíte svůj pocit od skutečnosti, můžete být vnímán jako šiřitel pomluv paniky, přehánějící a lhář.
„Mělo by se s tím něco udělat.“ Jste-li to vy, kdo pronesl tuto větu, věře, že už manipulujete. Nekonkrétní kritika, úkol, odosobnění vnáší na pracoviště manipulaci a dusno. Stejně jako lhaní. Mluvte pravdu. Emočně inteligentně. Tedy:
„Mně je nepříjemné, když se rozhoduje o rozdělení kompetencí bez toho, abychom se k tomu mohli vyjádřit. Kdo z nás to bude řešit na nejbližší poradě vedení? Ty, Ondro, nebo tam mám téma otevřít sám?“
Především komunikujte jasně. Nesnažte se číst cizí myšlenky a nemluvte v jinotajích tak, aby jiní museli číst ty vaše. Většina problémů, v čele se vztahovými, začíná u špatné komunikace.
2. Zastavte „slovní průjem“
Ne všichni kolegové touží vědět, jak jste se měli o víkendu, že vaše děti zrovna mají neštovice a tchyně vám zase zkazila náladu. Kupodivu ani to, že máte novou milenku či auto. Nemusíte být mlčící Fučík, ale važte slova. Sdělujte podstatu, nebalte esenci toho, co chcete říci, do hedvábných papírů, přes které není vidět, o co jde.
Nejsme skládka. Ani náš žaludek, ani mozek. Proč své myšlení krmíme neužitečnými drby, pořady, bulvárem a příběhy cizích ložnic? Pamatujeme si zpětně spíše podstatné poučky, nebo primitivní vtipy?
A s tím žaludkem to není nadsázka. Nejen to, co si u jídla povídáme, co s kolegy u oběda či kávy probíráme, ovlivňuje náš organismus. Dokážeme říct: „Ten mi fakt leží v žaludku.“, ale už to nedokážeme prožít. Odstřihli jsme se od pocitů, které si v těle ukládáme. Pokud mluvíte o svých kolezích, mluvte o nich tak, jako by stáli vedle vás.
3. Přestaňte dělat špatné věci
Nelhat, nekrást a nepodvádět se v kolegiálních vztazích jaksi rozumí samo sebou. Tím nemyslím sáhnout do peněženky kolegovi, když je zrovna na toaletě. Týká se to i nápadů, vizí, postojů.
Nepřisvojujte si to, co vymysleli jiní, nevydávejte to za své převratné a objevné pravdy. Dobrý kolega uvádí autora, původce nápadu, myšlenky, projektu a umí být sám sebou. Férově řekne, co si o tom myslí, zda s tím souzní, nebo ne.
4. Nevměšujte se
„František to tak nemyslel, však ho znáš, vždycky na každého vyjede.“ Vaše jistě dobře myšlená soucitná věta není tou správnou formou empatie. Nemůžete vědět, zda to tak Franta v té chvíli tak myslel nebo ne. To, co právě provádíte, se nazývá vměšování.
Pokud chcete kolegyni utěšit, nabídněte pomoc, radu, kapesník, ticho nebo bezpečný prostor pro ventilování zklamání, nechte však kolegu vyrůst. Každý růst bolí, proto si vážíme úspěchů a chováme respekt k překážkám.
5. Nedělejte dobré věci v nevhodnou dobu
Jít zabojovat o vyšší plat v době, kdy se oddělení nedaří, nadřízený je ve stresu z certifikace ISO či ukončení projektu, už dopředu zavání neúspěchem. I snaha vyvětrat v době, kdy se kolegyně sedící u okna dusí kašlem chce svou posloupnost.
Raději ji ujistěte, že to bez ní pár dnů zvládnete a že jí prospěje kurýrování v domácím prostředí, pošlete ji domů a pak teprve pořádný průvan. Pokud zvolíte špatný postup, k oblíbeným patřit nebudete.
6. Říkejte si o své potřeby, nejen v případě krize či hrozby
„Potřebuji dnes odejít z práce už ve tři. Měl jsem domluvenou schůzku se zákazníkem a nepodařilo se mi ji přehodit na jiný termín. Chci tě poprosit, zda mne tentokrát výjimečně zastoupíš. Mám k tomu vážný důvod. Je to výjimečná situace. Díky. Rozumím, že je to pro tebe nečekané a máš už svůj program, zeptám se tedy Šárky.“
„Teď potřebuji klid na práci.“ Nestačí nasadit si sluchátka. Respektovat a být respektován.
7. Pochvalte a vyjádřete vděk za to, když jste pochváleni
„Jsi fakt dobrý a cením si tě za to, jak jsi obhajoval naši společnou práci.“ „To mne příjemně překvapilo, nečekala jsem, že o mně budeš mluvit na teambuldingu jako o inspirativním člověku. Chci ti za to poděkovat, vážím si toho.“
Zdánlivě jednoduchá slova, která často neumíme vyslovit a dokonce je neumíme ani přijímat.
„Ále, to by přece udělal každý“. „Chválí mně, co za to bude asi chtít? No minimálně mu to budu muset co nejdříve pochvalou oplatit.“
8. Vyjadřujte negativní stanoviska kultivovanou formou
Volte raději formulaci: „Vando, při osobních schůzkách s klienty je podle firemní kultury vhodné nosit menší výstřih. Rozumím tomu, že máte zákazníkovi co ukázat, využijte prosím našich firemních materiálů.“ namísto:
„Vando, máš kozy jak Žižka vozy a jestli si myslíš, že svým výstřihem ohromíš a naženeš čísla, tak seš kočičko na omylu. Kde nic není, ani čert nebere, copak to nechápeš?“
9. Naučte se odpouštět
Potřebujete-li odpustit kolegovi, musíte ho předně přestat nenávidět. Nemusíte si nutně padat kolem krku, i dojít k neutrálu, aby vám ten člověk byl alespoň lhostejný, je opravdu perná fuška. Teprve poté, co odpustíte sobě, jemu a vzniklé situaci, může dojít k nadhledu.
Přeskočil vás v kariérním žebříčku? Pomluvil vás? Zradil? Možná se mu spí ještě hůř než vám. Umění odpustit patří k největším energetickým potenciálům. Mnohdy nevyužitým.
10. Máte právo říkat jasné laskavé „ne“
Potřebuje kolegyně ručitele na hypotéku? Kamarád z vedlejší kanceláře chce už zase do výplaty půjčit? Naučte se říkat laskavé „ne“. Je to těžké, od asertivity k diplomacii jsou roky práce na sobě, ale dá se to natrénovat. A dokonce se dá naučit cítit se u toho dobře, ne škodolibě: „A nepůjčím, neposloužím.“
Představte si, že kolega vám touto zkouškou ukazuje, jak jste vnitřně pevní. Je vlastně vaším trenérem ve stabilitě, pomáhá vám tak růst a za to je mu potřeba poděkovat, tedy: „Vláďo, vážím si důvěry, s jakou se na mne obracíš. Na hypotéku ti ručit nebudu. Díky, že to pochopíš.“