Každý se na pracovišti někdy dostane do situace, kdy s ním druzí jednají nepříjemně nebo dokonce nepřátelsky. Existuje mnoho lidí, kteří jsou dokonce mistry v manipulování s ostatními. Při vzájemných setkáních používají zásadně nepřátelský tón nebo pasivní agresivnost, aby přinutili druhé k souhlasu či ukončení hovoru. Většinou také uspějí a ostatní jim jdou raději tiše z cesty. Na agresivní nebo pasivně agresivní komunikaci je přitom třeba reagovat otázkami a vyvarovat se emočně vyhrocené reakce, ať již v podobě ukončení hovoru nebo stejně nepřátelského útoku.
Způsob volby vhodných otázek záleží vždy na konkrétní situaci a také na tom, do jaké hloubky cítíme, že je třeba daný problém řešit. Čím důležitější problém, tím delší je zpravidla třeba vést rozhovor, aby vedl k pochopení na obou stranách. Když se například při hovoru s kolegou dočkáte poznámky: „Snad nejste jedna z těch žen, která chce…?“, nejvhodnější bude, zareagujete-li klidně položenou otázkou: „Čeho se snažíte dosáhnout tímto výrokem? Na mě to působí tak, že chcete náš rozhovor ukončit, místo abyste hledal řešení našeho problému. Takže vy chcete náš rozhovor ukončit?“ Pokud se o jeho poznámku budete zajímat hlouběji, můžete se zeptat: „Jaké ženy tím přesně myslíte?“ Důležité je mít na paměti, že otázky pomáhají udržovat rozhovor, zatímco osobní útoky naopak.
-kk-