Přehrát podcast
Teambuilding jako strategický nástroj
„Teambuilding už dnes není jen o tom, poslat lidi na motokáry nebo do lanového centra. Má sloužit k rozvoji týmových dovedností, k lepší komunikaci a efektivnější spolupráci. Pokud firma ví, co chce akcemi dosáhnout, pak může jít o krok dál a zakomponovat teambuilding do dlouhodobé strategie rozvoje lidských zdrojů,“ říká Jakub Škorík.
Firmám se podle Jakuba Škoríka vyplácí přistupovat k eventům systematicky. „Stále častější jsou akce zaměřené na konkrétní témata, jako je integrace nových zaměstnanců, podpora diverzity, řešení konfliktů nebo budování vztahů mezi odděleními. Firmy chápou, že jednorázové akce nemají dlouhodobý dopad, proto se snaží teambuildingy lépe integrovat do víceletých programů rozvoje lidských zdrojů.“
Co dnes firmy očekávají?
Doba jednoduchých aktivit ustupuje personalizovaným programům, které propojují zážitkovou pedagogiku, gamifikaci a moderní technologie. „Například CSR programy, kde týmy při aktivitě reálně pomáhají, jsou dnes vysoce populární. Firmy oceňují, když jejich zaměstnanci nejen stmelí tým, ale také vytvoří užitečný výsledek – například složí dětské kolo pro dětskou charitu," vysvětluje Škorík.
Gamifikace představuje další trend. „Lidé očekávají, že budou do akce plně ponořeni, podobně jako ve virtuální realitě. To znamená větší důraz na storytelling, soutěživost a interaktivitu," dodává.
Proč se teambuilding někdy nepovede?
Nejčastější chybou je podcenění přípravy. „Někdy vedení předá organizaci akce HR oddělení na poslední chvíli, aniž by si ujasnili, co od teambuildingu očekávají. Pak může dojít k tomu, že akce nesplní svou funkci a zaměstnanci ji víc než pozitivně hodnotí jako promarněný čas," upozorňuje Škorík.
Další slabinou bývá volba nesprávné aktivity. „Někteří manažeři si myslí, že jejich tým potřebuje adrenalinové sporty, ale ve skutečnosti by pro danou skupinu byl vhodnější kreativní workshop nebo strategická hra. Výběr programu je klíčový, protože různé typy týmů reagují na různé formy spolupráce," vysvětluje.
Investice do agentury?
Organizace eventu in-house není vždy úspornější varianta. „Firmy se často snaží ušetřit, ale bez zkušeností s logistikou, koordinací a prověřenými dodavateli se mohou dostat do slepých uliček. Profesionální organizátoři mají nástroje, systémy a procesy, které minimalizují rizika selhání," říká Škorík.
Důležité jsou i reference. „Dobrá agentura by měla mít transparentní recenze, případové studie a kvalitní ukázky realizovaných akcí," doplňuje.
Budoucnost firemních akcí?
Rozšířená realita a umělá inteligence budou hrát stále větší roli. „Očekávám, že se AI bude ještě více zapojovat do dynamiky týmových her, analýzy spolupráce a automatizace hodnocení. Firmy, které se na tyto změny adaptují, budou mít konkurenční výhodu v rozvoji lidských zdrojů," uzavírá Škorík.
Tento přepis podcastu byl vytvořen s využitím automatizované technologie rozpoznávání řeči.
Tomáš Pospíchal: Dnešním hostem je Jakub Škorík, jednatel společnosti Catalyst Czech Republic. Jak je to s vaší invencí a nápady? Pořád jimi sršíte?
Jakub Škorík, host: Někdy lépe, někdy hůře. Ale ano, stále.
Tomáš Pospíchal: Tématem dnešního podcastu jsou teambuildingy, částečně i firemní eventy. Představte prosím vaši společnost Catalyst.
Jakub Škorík: V Catalystu organizujeme teambuildingy, které definujeme jako zábavnou formu rozvoje týmů a firem. Pomocí různých her rozvíjíme konkrétní aspekty znalostí nebo schopností týmů a jednotlivců.
Tomáš Pospíchal: Kdo jsou vaši klienti? Jsou to firmy, jednotlivci? Jak to vypadá?
Jakub Škorík: V drtivé většině se jedná o firmy různé velikosti – od menších až po velké. Dělali jsme akce pro pět lidí, ale i pro několik set či tisíce účastníků. Ta škála je opravdu široká.
Tomáš Pospíchal: Jak dlouho se této oblasti věnujete?
Jakub Škorík: Naše firma je na trhu již 26 let.
Tomáš Pospíchal: Je rok 2025.
Jakub Škorík: Ano, v listopadu to bude 26 let a teambuildingům se věnujeme posledních deset let.
Tomáš Pospíchal: Kolik vás je?
Jakub Škorík: Osm.
Tomáš Pospíchal: Pamatujete si svůj první teambuilding?
Jakub Škorík: Ano, pamatuji si to.
Tomáš Pospíchal: Co to bylo?
Jakub Škorík: To byl treasure hunt. Ale tehdy ještě nebyly tablety, všechno bylo tištěné.
Tomáš Pospíchal: Treasure hunt? Neznám to.
Jakub Škorík: Treasure hunt je vlastně cesta skrz určité místo, v našem případě v Praze. Lidé plní různé zábavné úkoly, poznávají nové věci, vyzkouší si něco zajímavého, ochutnají a na konci získají nějakou cenu – ten „treasure", tedy poklad, ke kterému se dostanou pomocí této hry.
Tomáš Pospíchal: Máte dobrou paměť.
Jakub Škorík: To jsem byl ještě mladý.
Tomáš Pospíchal: Jakým akcím se teď věnujete? Co právě frčí?
Jakub Škorík: Teď jsou velmi populární CSR programy. Tyto aktivity nejsou jen o teambuildingu, ale přinášejí i společenský přesah. Například skládání dětského kola pro znevýhodněné děti z dětských domovů.
Tomáš Pospíchal: A co firmy poptávají v rámci tradičních teambuildingů? Stále se leze po stromech? Pokud budu trochu zlá.
Jakub Škorík: Každý rok to trochu mění. Pokaždé je populární jiná aktivita. Letos kromě CSR frčí hodně hudební aktivity – ty jsou spíše zážitkové než rozvojové. A pak jsou tu stálice, které se pořád opakují – energické, zábavné aktivity, často s využitím tabletů. Anebo právě ty treasure hunty. Ty děláme zhruba jednou za týden.
Tomáš Pospíchal: Co přesně obnášejí hudební aktivity?
Jakub Škorík: Jde o to, že účastníky naučíme za dvě hodiny hrát jako orchestr. Přijdou s tím, že půjdou na koncert klasické hudby, a nakonec si sami zahrají Carminu Buranu. Hrají na violoncella, housle, violy, trumpety, klarinety, bicí – vlastně na všechno, co najdete v orchestru.
Tomáš Pospíchal: A za rok Pražské jaro?
Jakub Škorík: Skoro. Už nám psali z Japonska, jestli bychom nechtěli přijet vystupovat.
Tomáš Pospíchal: To je skvělé! A je něco, o co zájem opadl?
Jakub Škorík: V současnosti hodně řešíme udržitelnost a ekologii. Aktivity, při kterých se spotřebovává velké množství materiálů, už nejsou tak populární. Snažíme se proto většinu materiálů recyklovat. Například před dvěma týdny jsme měli akci pro 120 lidí, při které se vyprodukovalo 320 kilogramů odpadu. Auta nám ho váží před a po, takže přesně víme, kolik odpadu vzniklo.
Zájem o tyto aktivity trochu klesl, protože firmy se snaží být ekologické. Ale my na tom pracujeme – místo plastových pásek používáme recyklovatelné papírové, všechny kartony jsou recyklovatelné. Minule jsme zjistili, že 98 % odpadu se dá znovu využít. Chápu, že pokud firma chce působit ekologicky a na teambuildingu vyprodukuje například 30 kilogramů odpadu na tým, není to pro ni úplně atraktivní.
Tomáš Pospíchal: Trocha teorie. Co vlastně teambuilding znamená? Jaká je vaše definice?
Jakub Škorík: Já bych teambuilding označil jako aktivitu, při které se rozvíjejí lidé v týmu, nebo i jednotlivci. Za teambuilding nepovažuji například bowling nebo návštěvu hospody na jedno pivo. V Čechách je ta hranice velmi tenká a často se zaměňuje vnímání toho, co je společenská akce, event, incentiva a teambuilding. Mnoho firem to nazývá vše teambuildingem, ale každá aktivita má svá specifika.
Tomáš Pospíchal: Kde vidíte hlavní přínos těchto akcí pro firemní kulturu a podobná témata, o kterých často mluví střední a velké firmy?
Jakub Škorík: Myslím si, že je potřeba najít rozumný mix všech aktivit. Nepodaří se vyřešit problém ve firmě jedním teambuildingem, když se uskuteční pouze jednou ročně. A stejně tak nezměníte firemní kulturu jedinou prezentací na eventu. Tyto akce jsou samozřejmě důležité, ale je potřeba najít rovnováhu. Hodně záleží na tom, jaká je firma, jakou má kulturu, co dělá a jaké lidi tam má. A také, z jakých kultur pocházejí. To všechno ovlivňuje, jaké aktivity zvolit. HR manažeři by měli pomáhat a radit manažerům, co je pro jejich firmu nejvhodnější, aby fungovala co nejlépe.
Tomáš Pospíchal: Takže si myslíte, že teambuilding může být přínosný, pokud není pouze jednorázovou akcí a nespadne do stereotypu?
Jakub Škorík: Určitě, je to součást práce na rozvoji lidí. Nelze si představit, že po jednom teambuildingu se vyřeší všechny problémy týmu, nebo že najednou rozvinou plný potenciál. Ale je to důležitá součást celkového mixu a mělo by se to dělat alespoň jednou ročně.
Tomáš Pospíchal: Jak pracujete na tom, aby akce nebyla nudná, ale zároveň byla zábavná, aniž by se z ní stala úplná „řachanda"? Jak zajistíte, aby se neztratili i introverti?
Jakub Škorík: To hodně závisí na cíli teambuildingu. Je to první věc, kterou s klienty řešíme – ptáme se jich, co od akce očekávají a proč do ní investují.
Tomáš Pospíchal: Jaké odpovědi od klientů dostáváte?
Jakub Škorík: Často se setkáváme s tím, že klienti chtějí teambuilding, protože to je jejich cíl – teambuilding. Nebo chtějí, aby to byla zábava, a až po nějakém čase, když s nimi začneme podrobněji mluvit, se objeví konkrétnější cíle, jako například zaměření na spolupráci, zlepšení komunikace, nebo že mají poměrně velkou fluktuaci, takže potřebují zlepšit networking a pomoci lidem, aby se lépe poznali.
Nejčastější odpověď je ale stále, že chtějí teambuilding. Máme to dokonce uvedené i v poptávkách, a my to bereme tak, že klienti to vnímají jako jednu aktivitu, ale my jich máme více než osmdesát. Připomíná to situaci, kdy přijdete do restaurace a řeknete, že máte hlad, a oni vám dají jídelní lístek. Tak si vyberte.
Tomáš Pospíchal: Možná to opravdu chtějí. Ptají se často třeba na motokáry nebo lodičky?
Jakub Škorík: Ano, určitě. My jim s výběrem pomáháme, ale je to všeobecný požadavek, na kterém pak společně pracujeme.
Tomáš Pospíchal: Změnilo se nějak chování účastníků teambuildingů za posledních deset až patnáct let? Můžete to srovnat?
Jakub Škorík: Určitě se změnila komplexnost aktivit a jejich propracovanost. Dříve to byly spíše jednoduché, přímé aktivity, které vedly rovnou k cíli. Dnes je součástí her propracovaná příběhová linie, podporované materiály, programované grafiky a vizualizace. Aktivity jsou mnohem složitější. Tento posun je největší rozdíl – dnes se účastníci cítí, jako by hráli počítačovou hru v reálném životě, která je vtáhne do děje a kde společně řeší problémy.
Tomáš Pospíchal: Pamatuji si, když jsme měli malou agenturu na eventy, že klienti často požadovali zážitkový teambuilding. Jak byste definoval tuto formu? Platí to ještě dnes?
Jakub Škorík: Každá aktivita vám přináší nějaký zážitek. My například považujeme naše hudební aktivity za zážitkový teambuilding, protože propojují tým a vytvářejí hluboké prožitky, o kterých se účastníci později baví. Ale každý to vnímá jinak. Pro někoho může být zážitkový teambuilding fine dining s vínem, pro jiného to může být setkání se slavným horolezcem, který přednáší. Zážitky jsou pro každého něco jiného. Pro nás je v teambuildingu zážitek tím, co tým spojuje – aktivita vytváří zážitek, o kterém se účastníci pak baví.
Tomáš Pospíchal: A neřeší to firmy někdy příliš? Nestačilo by prostě jít na houby nebo na Slapy?
Jakub Škorík: Pro některý tým – proč ne? Může to být součástí neformálního setkání mimo pracovní prostředí, kde se lidé lépe poznají. Ale pokud chce firma zapracovat na komunikaci, nemyslím si, že ji vyřeší tím, že půjdou na pivo nebo na houby.
Tomáš Pospíchal: Máte ze své praxe nějaké aktivity, které by mohly být nebezpečné z hlediska týmové spolupráce? Může tam dojít ke konfliktu?
Jakub Škorík: Máme aktivity, které ukážou, jaká je reálná situace v týmu. Jeden klient je dokonce používal v rámci Assessment centra, aby zjistil, jak uchazeči spolupracují s ostatními. My klienty od těchto aktivit neodrazujeme, pokud to souvisí s jejich cílem. Samozřejmě, pokud to neodpovídá jejich potřebám, doporučíme jinou aktivitu. Je fascinující pozorovat, jak se tým „obnaží“ a jak jejich dynamika funguje – nebo nefunguje.
Tomáš Pospíchal: Co děláte v situaci, kdy vidíte, že tým úplně nespolupracuje? Třeba s vámi nebo mezi sebou? Stalo se vám to někdy?
Jakub Škorík: Určitě. Myslím, že je to poměrně normální fáze vývoje týmu a není to nic špatného, protože se z toho můžeme poučit. Na akci obvykle necháme tým chvíli fungovat v této situaci. Samozřejmě, pokud by to vedlo k něčemu kontraproduktivnímu a hrozilo by fiasko, nabídneme jim určité indicie. Nevedeme je však za ručičku a neříkáme: „Super, jste skvělí.“
Tomáš Pospíchal: K fiaskům se ještě dostaneme, ale agentura je de facto nákladová položka. Mnohé firmy si možná říkají: „Dobře, tak si to zorganizujeme sami.“ Proč má smysl využít služeb agentury?
Jakub Škorík: Nedávno jsem o tom přemýšlel a napadl mě příměr: Agentura je někdo, kdo organizuje akce nebo pořádá teambuildingy denně. Jsou to profesionálové, kteří to dělají každý den. Je to, jako kdybyste si zkusili vyrobit hrnek. Sice to nějak zvládnete a nějaký hrnek vznikne, ale rozdíl je, pokud ho vyrábí továrna s kontrolními mechanismy a zavedenými postupy, nebo když to někdo uplácá z hlíny doma. Výsledek nebude stejný.
Tomáš Pospíchal: Nicméně mnoho posluchačů se možná někdy ocitlo v situaci, kdy museli akci zorganizovat sami. Na co si dát pozor, čemu se především věnovat? Máte nějaký checklist?
Jakub Škorík: Všechno se odvíjí od cíle, od toho, co se od akce nebo teambuildingu očekává.
Tomáš Pospíchal: Řekněme, že je to akce pro dvacet, třicet lidí, klasický teambuilding.
Jakub Škorík: (smích) Klasický teambuilding, ano. Z organizačního pohledu je klíčová důslednost a dostatek času na přípravu. Často se stává, že šéfové to hodí na HR manažera nebo asistentku, která pak neví, kam dřív skočit, a řeknou jí: „Zařiď event pro třicet lidí a ať si to všichni užijí.“ Ale ono to zabere spoustu času. Když ten člověk nemá čas, nemůže provést průzkum, jít se podívat na místo, vyzkoušet to, nebo vybrat správné dodavatele. Pak firma riskuje, že peníze spláchne do koše, protože účastníci budou frustrovaní a budou říkat, že by si raději přáli bonusy.
Tomáš Pospíchal: Vy jste vlastně vyjmenoval, co nedělat. Co jsou hlavní věci, kterým se vyhnout?
Jakub Škorík: Při plánování eventu je klíčové vybrat správná místa. Dnes pomáhá umělá inteligence, která hledá informace na internetu, ale je potřeba je ověřovat.
Tomáš Pospíchal: Umělou inteligenci myslíte?
Jakub Škorík: Ano, přesně. My ji v kanceláři používáme denně a je to skvělý pomocník, ale vždy je nutné ověřovat informace. Můžete ji použít jako první inspiraci, ale pak se na místo vypravit osobně. Všechno je to o selském rozumu zaměřeném na detaily.
Když organizuji teambuilding, představuji si ho očima účastníka – jak to bude vypadat, jaký bude první dojem, zda tam budou dekorace, koberce, jak chci, aby to působilo. Poté si připravuji přesný harmonogram minut po minutě, to-do listy a sbírám informace od subdodavatelů. Pro někoho, kdo to nedělá běžně, to může být náročné, ale dnes máme internet a AI jako skvělé pomocníky.
Tomáš Pospíchal: A když už se rozhodnete pro externí zajištění, jaké požadavky by měl konkrétní dodavatel splňovat? Na co se ho mám jako organizátor interního eventu ptát?
Jakub Škorík: Skvělé jsou recenze na Googlu. Drtivá většina prověřených dodavatelů má zapnuté recenze na Googlu. Pokud je mají vypnuté, může to znamenat nějaký problém. Dobrým pomocníkem je také LinkedIn. Český trh je relativně malý a všichni se v podstatě navzájem znají. Pokud někdo zmizí z jedné firmy, brzy se objeví v jiné. Na LinkedInu lze snadno zjistit, zda je firma ve spojení s někým, s kým jste vy ve spojení, a rovnou se na to můžete zeptat.
Tomáš Pospíchal: Jasně, reference.
Jakub Škorík: Nebo nějaké případové studie, ve kterých ukážou, co dělali. Všichni víme, že fotky a videa vydají za tisíc slov. Takže když vám firma ukáže něco takového, pomůže to. A také je velmi důležité, jak si sednete s těmi lidmi. Protože pokud jste firma a plánujete s manažerem nebo touto firmou nějakou akci, která je časově náročná, budete se pravděpodobně vídat alespoň jednou týdně.
A jestli si s těmi lidmi rozumíte, jestli jejich přístup a nápady vám připadají adekvátní a jestli vše dohromady souzní, to je rovněž zásadní. Důležité je také ověřovat reference. Několikrát se nám stalo, že jiné firmy použily naše akce jako referenci u jiných klientů.
Tomáš Pospíchal: Mělo by mě zajímat například i zázemí nebo velikost týmu? Je to rozhodující faktor?
Jakub Škorík: Já si nemyslím, že to je zásadní – záleží na akci, kterou plánujete.
Tomáš Pospíchal: Samozřejmě.
Jakub Škorík: Pokud jde o akci pro čtyři tisíce lidí, nebudete asi hledat jednotlivce, který to dělá jako freelancer doma. Neříkám, že by to nezvládl, ale zázemí větší firmy je samozřejmě výhodou. Můžete využít grafické designéry a podobné odborníky, které budete potřebovat. Takže záleží na konkrétní akci, klientovi a na tom, jakou spolupráci si představujete.
Tomáš Pospíchal: Jak velká je konkurence na českém trhu? Moje zkušenost, ačkoliv je již starší, je taková, že se této oblasti věnovalo opravdu mnoho lidí a subjektů.
Jakub Škorík: Eventový trh rozhodně ano. My se ale posledních deset let specializujeme na teambuildingy. Samozřejmě konkurence je, ale my se odlišujeme tím, že máme širokou nabídku různých programů, každý zaměřený na něco trochu jiného. Máme také výhodu v tom, že jsme spřáteleni s podobnými firmami v zahraničí, což nám umožňuje sdílet a vyvíjet nové nápady a aktivity. Takže konkurenci máme, ale také máme výhodu v rozsahu našich programů.
Tomáš Pospíchal: Rozumím, takže jako klient bych k vám přišel a dostal bych opravdu jakési menu nebo seznam toho, co umíte nabídnout na obecné úrovni?
Jakub Škorík: Ano, to je pravda. Na druhou stranu je to trochu dvojsměrné, protože na našem webu nemáme všechny aktivity. Bylo by to pro návštěvníky matoucí, protože by toho bylo příliš mnoho. Na webu ukazujeme pouze naše nejpopulárnější aktivity. Když za námi ale přijde klient, bavíme se s ním o jeho potřebách, o cílech akce, o důvodech, proč do ní chce investovat, a na základě toho mu vybereme tři, čtyři, pět aktivit, které se na danou akci hodí.
Tomáš Pospíchal: Máte nějaké aktuální trendy? Zmiňoval jste umělou inteligenci a gamifikaci. Jsou to věci, které firmy aktuálně vyhledávají, o které má zájem nová generace zaměstnanců?
Jakub Škorík: Rozhodně. Jde o to, jak účastníky aktivity skutečně vtáhnout, aby se soustředili jen na ni, což nejlépe dosáhnete pomocí gamifikace. To bylo velké téma třeba před třemi až pěti lety. Teď je největším trendem umělá inteligence, a to vidíme i my. Nedávno jsme pořádali naše „mash-upy", kde jsme ukázali novinky, které vyvíjíme, a zaznamenali jsme velký zájem o umělou inteligenci.
V současnosti vidíme v AI obrovský potenciál. My máme aktivity nastavené tak, abychom lidem pomohli překonat bariéru při používání AI, aby ji začali vnímat jako každodenního pomocníka. Samozřejmě má to své limity, ale rozhodně jde o velkého pomocníka.
Tomáš Pospíchal: Ona je to pořád trochu paní Columbová, tak pojďme být konkrétní. Uveďte nějaké příklady akcí.
Jakub Škorík: V podstatě se zaměřujeme na využití umělé inteligence při tvorbě tvůrčích nebo logických aktivit, kde účastníci používají AI k řešení různých situací. Například při tvorbě animovaného filmu, kde AI pomáhá s psaním scénáře, tvorbou moodboardu, grafik a dokonce i pozadí pro animaci. Během těchto aktivit také učíme účastníky, jak umělá inteligence funguje.
Tomáš Pospíchal: Takže se snažíte odstranit bariéry vstupu a zároveň jde o jakýsi nástroj pro změnový management, který firmy provádějí?
Jakub Škorík: Přesně tak. A také se zaměřujeme na to, jak správně specifikovat příkazy pro umělou inteligenci, aby se stala co nejlepším pomocníkem.
Tomáš Pospíchal: Máte nějaké rodinné firemní „stříbro" v oblasti teambuildingu? Co děláte nejraději, nebo jaký je váš top produkt?
Jakub Škorík: To jsou určitě naše hudební teambuildingy. Jsou našimi nejoblíbenějšími aktivitami. Jsem rád, že je děláme přibližně desetkrát až jedenáctkrát ročně. Za dvě hodiny dokážeme vytvořit obrovský orchestr z účastníků. Lidé přijdou do sálu a myslí si, že to bude koncert klasické hudby, ale po dvou hodinách se naučí hrát na nástroje, jako jsou housle, violoncello nebo trubka, a nakonec společně zahrají Carmen. Čím více lidí se zapojí, tím je to lepší.
Tomáš Pospíchal: Ptám se za naše posluchače – kolik taková aktivita stojí?
Jakub Škorík: Není to levná záležitost. Patří to mezi naše nejdražší aktivity, cena se pohybuje nad dvěma tisíci korun na osobu. Cena závisí na velikosti skupiny – čím větší skupina, tím nižší cena na osobu, a naopak.
Tomáš Pospíchal: Kdybyste měl neomezený rozpočet, co byste si profesně splnil? Co byste chtěl dělat?
Jakub Škorík: Moc se mi líbí rozšířená realita. Jsem velkým fanouškem technologií a věřím, že rozšířená realita, stejně jako virtuální realita, mají obrovský potenciál, který zatím není plně využit. My sice používáme virtuální realitu, ale v současnosti se od ní trochu upouští. Rozšířená realita si myslím, že bude mít skvělou roli právě v gamifikaci a vtažení účastníků do aktivit.
Tomáš Pospíchal: Máte na mysli třeba brýle od Applu nebo něco jiného?
Jakub Škorík: Třeba, nebo jiná zařízení.
Tomáš Pospíchal: Co by se dalo v rámci tohoto dělat?
Jakub Škorík: Možnosti jsou obrovské – například vytvoření interaktivního průvodce, který by reagoval na otázky účastníků. Můžete si představit, že používáte tablety a během hry vám na obrazovce ožívají historické postavy, které vám vyprávějí příběhy, nebo se můžete podívat na animace historických událostí. Můžete také v reálném čase pracovat s grafikou, například navrhovat designy. Tento typ technologie by mohl přinést nové zážitky. I když rozšířená realita je zatím velmi nákladná a technologie se stále vyvíjí, věřím, že její potenciál je obrovský.
Tomáš Pospíchal: Já to trochu otočím. Pamatujete si nějaký event, o kterém jste si ve firmě říkali: „Kdybychom to nerealizovali, asi by to dopadlo lépe.“
Jakub Škorík: Asi ano. Určitě máme pár takových „kostlivců“. Někdy to bylo způsobeno technologickými komplikacemi, například když spadla Wi-Fi, což mělo negativní dopad na akci. A někdy se stalo, že byla špatně vybraná aktivita pro účastníky, což jsme měli vidět dopředu a měli jsme varovat klienta.
Tomáš Pospíchal: Stala se nějaká veselá příhoda z natáčení? Něco, co byste označil jako vtipnou příhodu? Za tento pojem děkuji Petru Čtvrtníčkovi. Například, ztratili se účastníci, probíhla nějaká rvačka, nepřijela zpěvačka, nebo něco podobného?
Jakub Škorík: Kdysi dávno se nám stalo, že nám vraceli tři programátoři, kteří dělali 3D vizualizace a grafiku na jednu akci. Kluci jeli z festivalu na Slovensku a zrovna je zastavili celníci. Bohužel jeden z nich měl u sebe něco zeleného, co se dá kouřit, což se celníkům nelíbilo. Dva z nich skončili ve vazbě, ale naštěstí třetí měl harddisk, který jsme potřebovali pro akci, která byla druhý den pro šest set lidí. Když nám volal v jednu ráno z hranic se Slovenskem, nebylo nám do smíchu.
Tomáš Pospíchal: To si dokážu představit. Já jsem na jedné akci sháněl část představenstva jedné velké české banky, kteří se odmítali zúčastnit projevu generálního ředitele. Staly se vám nějaké situace, kdy měl klient nereálná očekávání od eventu? Měl očekávání vyšší než to, co program mohl splnit? A říkali jste mu: „To je zbytečné, tohle prostě nesplníme.“
Jakub Škorík: Spíše se nám stává, že mají mylná očekávání nebo představy o týmu na teambuildingu, zejména vedení nebo HR. Myslí si něco o týmu, ale realita bývá odlišná. Když jim pak navrhneme řešení na základě informací, které nám sdělili, ale skutečná situace v týmu je jiná, výsledek bývá kontraproduktivní nebo zklamáním, protože účastníci nevědí, co mají dělat.
Tomáš Pospíchal: Existují nějaké metriky, jak měřit úspěšnost? Žijeme v době, kdy se snaží každý měřit všechno. Nicméně teambuildingy jsou spíše soft skills a soft power. Jak tedy změřit úspěšnost a dopad teambuildingu?
Jakub Škorík: Úspěšnost měřit lze. Loni jsme vyvinuli vlastní software, který umožňuje účastníkům zapojit se do hodnocení. Klienti už v tom vidí přidanou hodnotu. Je super, že účastníci měli zábavu a pobavili se, ale teambuilding je stále investicí firmy a měl by mít návratnost. Tu podle mě měříme právě v debriefingech a hodnocení.
Je skvělé, že Pepa s Maruškou začali spolu mluvit, protože na teambuildingu malovali obraz a museli vyřešit perspektivu a barvy. Ale pokud si to retrospektivně nevyhodnotíme, co to pro ně znamenalo, klient přichází o část hodnoty teambuildingu. V našem softwaru mohou účastníci přidat konkrétní kroky, co by chtěli přenést do reálného života.
Tomáš Pospíchal: Takže je to vlastně nějaká forma online dotazníku?
Jakub Škorík: Ano, jde o hodnocení v reálném čase. Moderované, anonymní. Může se to dělat individuálně nebo za týmy, záleží na konkrétní skupině. Zabere to asi 30 minut navíc, což u dvouhodinové nebo dvouapůlhodinové aktivity není příliš velký zásah do programu. Klienti už na to slyší, dokonce i větší skupiny. Dříve jsme debriefingy dělali u deseti až patnácti lidí, teď to řešíme i u dvouset nebo třísetčlenných skupin.
Tomáš Pospíchal: Jak moc jsou lidé otevření a jak moc jsou kritičtí? Nemají například strach, že by tím poškodili svého zaměstnavatele?
Jakub Škorík: To záleží na firemní kultuře. Náš program je kompletně anonymní, takže není možné zjistit, kdo co napsal. Naši IT specialisté by to asi dokázali, ale není to cílem této aktivity nebo debriefingu. Výstupy záleží na firemní kultuře a na tom, jak je management otevřený těmto připomínkám. My poskytujeme výstupní data a předběžné závěry, ale co s nimi klient udělá, to už záleží na něm.
Tomáš Pospíchal: Jak se díváte na zapojení managementu do podobných aktivit?
Jakub Škorík: To je podle mě velmi důležité, protože když firma investuje několik desítek nebo stovek tisíc do programu a víte, že management je na akci přítomen, ale nakonec nepřijde, protože dává přednost například callu s někým jiným, co to říká zaměstnancům?
Tomáš Pospíchal: Jaká je odpověď?
Jakub Škorík: Je nesmírně důležité, aby se management zapojoval. Firma není postavena jen na managementu, ale hlavně na lidech pod ním. Bez kvalitních lidí, kteří si navzájem důvěřují a mohou se na sebe spolehnout, firma nikdy nebude nejlepší na trhu.
Tomáš Pospíchal: Jak moc řešíte složení týmu, se kterým budete pracovat? Ať už generačně, nebo kulturně, protože mnoho firem je dnes složeno z mezinárodních týmů.
Jakub Škorík: Pro každý tým a firmu se hodí něco jiného. Vždy je to o diskusi, jak to v té firmě funguje, jaká je jejich kultura, jak jsou nastavení. Firmy s mezinárodními týmy bývají otevřenější změnám, protože jsou zvyklé na různé návyky a způsoby práce. Management musí být flexibilnější, protože přístup Středoevropana je jiný než přístup člověka z jižní Evropy.
Tomáš Pospíchal: Kdysi jsem se rozhodl, že se nebudu vracet k pandemii, ale teď to musím udělat, protože právě ve vašem oboru se pořádaly online eventy a online teambuildingy. Jaká byla vaše zkušenost?
Jakub Škorík: Bylo to spíše alternativní řešení, náhrada. Neříkám, že to nefunguje, zčásti to funguje, ale někde jsem četl, že když jsou lidé fyzicky spolu, dokážou se podvědomě naladit na sebe. To bohužel přes počítač úplně nefunguje. Myslím si ale, že pro covidovou dobu a pro určité případy to má své místo i dnes. Dnes dostáváme stále poptávky na online teambuildingy, protože když máte tým rozptýlený po celém světě, nemůžete třikrát ročně platit letenky a hotely pro všechny.
Online teambuildingy stále mají své místo na trhu. Pro některé týmy je to dobrý způsob, jak spolu trávit čas. A jak říkáme, každá krize je příležitost. Přinesla nové prostředky a technologie, které už existovaly, ale byly použity jiným způsobem. V dnešní době mají online teambuildingy stále dobrou sílu pracovat s týmy a lidmi.
Tomáš Pospíchal: Z virtuálního zpět do reality. Lokace je podle mě velká část úspěchu akce. Jaké máte oblíbené? Samozřejmě záleží na typu akce.
Jakub Škorík: Přesně jak říkáte, záleží to na konkrétní akci. Například, jak jsme zmiňovali tu hudební akci, orchestr pro tři sta nebo čtyři sta lidí v Obecním domě ve Smetanově sále nebo v Rudolfinu, to je opravdu síla, která zapůsobí na každého. Ale pak máme také akce, které jsou víc hardcore, zaměřené na diskomfortní teambuilding.
Například jedna agentura pronajala krásný starý mlýn uprostřed lesů na Vysočině, kde nebyl ani mobilní signál, a to bylo také skvělé. Dnes máme naštěstí spoustu takových míst, protože poptávka roste. Takové krásné lokace, jako například Dvůr Pecínov nebo Dvůr Perlová voda, kde se výborně najíte a užijete si to.
Tomáš Pospíchal: Co plán B? Máte ho vždy připravený?
Jakub Škorík: Ano, máme. Tím, že nabízíme širokou škálu aktivit, máme připravené tzv. kufříkové aktivity, které se vejdou do dvou až tří krabic. Tyto aktivity máme vždy k dispozici v dodávce nebo v autě, a někdy je bereme i do letadla. Můžeme je vybalit během několika hodin. Ale musím říct, že lidé by se neměli bát špatného počasí, protože když není úplně extrémní, například když neprší silné kroupy a neblikají blesky, může určité nepohodlí vytvořit velmi zajímavý zážitek.
Nedávno jsme pořádali akci pro českou pobočku japonské firmy, kde byl i management z Japonska, a přestože byla obava z počasí, výsledek byl skvělý. I když lehce pršelo a lidé přišli od bláta, celkový zážitek byl hlubší a na to si budou ještě dlouho pamatovat. Po dvou letech se s námi stále rádi o tomto zážitku baví.
Tomáš Pospíchal: Co způsobila inflace ve vašem odvětví? Nezdražilo všechno? Catering, pronájmy prostor a podobně? Neovlivnilo vás to?
Jakub Škorík: V oblasti teambuildingových akcí catering a pronájmy prostor většinou neřešíme, protože fungujeme spíše jako přímý subdodavatel. Ale samozřejmě to pro nás znamenalo nárůst nákladů na lidi, materiál, dopravu a náklady spojené s energiemi ve skladech a kancelářích. Inflace má tedy vliv, ale tomu se asi nelze vyhnout. Inflace tady bude vždycky.
Tomáš Pospíchal: Jste před akcemi nervózní?
Jakub Škorík: Ano, vždycky. Jsem trémista. Nezvracím z nervozity, ale vždy jsem nervózní, abychom to zvládli co nejlépe. I když jsem již vystupoval před třemi, čtyřmi nebo pěti sty lidmi, vždycky je tam určitý nervozní moment, jestli to všechno dopadne jak má. I když třeba tu aktivitu děláme po stopadesáté deváté, není to nikdy úplně stejné.
Tomáš Pospíchal: Takže se na té stagi dokážete soustředit jen na to, co právě děláte a nemyslíte na nic jiného?
Jakub Škorík: Ano, přesně tak.
Tomáš Pospíchal: Co letos chystáte? Co máte v plánu pro jarní sezónu, jak outdoorovou, tak i indoorovou?
Jakub Škorík: Nyní se začínají šířit poptávky týkající se umělé inteligence, což bude velmi zajímavé. To bude široké spektrum aktivit. Stále máme realizace s hudebními aktivitami, jako jsou orchestrate. A těšíme se na spuštění dvou nových aktivit, které se zaměřují na trénink logistiky a business games, které jsme vyvinuli loni. Ty jsme testovali asi sedm měsíců, abychom je vyladili, a teď už se chystáme na jejich první realizace. To je pro nás velmi vzrušující.
Tomáš Pospíchal: To se musím zeptat, co vlastně obnáší testování?
Jakub Škorík: Vždycky někdo z našeho týmu přijde s nápadem na upgrade nebo vylepšení nějaké stávající aktivity, nebo na úplně novou aktivitu. Naše práce je sezónní, takže v létě máme obvykle jen dvě akce za celé léto, což nám dává prostor pro tyto nové projekty. Přijdeme s konceptem, který postupně vylepšujeme. Otestujeme ho na našich lidech, na cizích lidech, abychom doladili detaily. A jakmile máme vše připraveno, pustíme to mezi naše klienty. A těšíme se na to, protože jsme v lednu spustili dvě nové aktivity.
