Miluju dvojsmysly. Jsou zábavné, vzrušující, konfliktní, podněcují mozek k přemýšlení. Čeština je jich mnohdy plná, tak proč toho nevyužít a nepohrát si se slovíčky?
Mít lidi v tahu?
Můžeme toho dosáhnout základními dvěma způsoby.
První způsob: vaše zaměstnance naštvěte
- Především málo chvalte, zato hodně kritizujte.
- Důsledně hledejte viníky a exemplárně je trestejte.
- Podporujte konkurenci mezi jednotlivci a lpěte na tom, aby nikdo nesdílel žádné zkušenosti.
- Inspirujte se již ozkoušeným: „O nás bez nás“ a rozhodujte sami.
- Jako manažer vládněte s normovací a výkonnostní tabulkou v ruce.
- Neveďte s lidmi dialog, vůbec se s nimi nebavte, je to ztráta času.
- A prosím vás, hlavně měřte dvojím metrem.
Druhý způsob, jak mít lidi v tahu?
Analogicky by se zdálo, že stačí výše uvedené body negovat – hodně chvalte, nehledejte viníky, málo kritizujte atd. Klíčové, co jako nadřízený či manažer můžete pro vaše lidi udělat, jsou však důvěra a prostor dělat si věci tak trochu po svém.
Namítáte, že je to zárodek anarchie? Může a nemusí. Když včas umožníte, aby lidé danou věc mezi sebou a společně s vámi probrali, promysleli, projednali, nastaví daný logaritmus řešení oni. Bude jejich, budou na něj hrdí a budou se jím řídit. Tak prosté to je.
Často spolupracuji s firmami či podniky, kde slýchávám od managementu: „Naši lidé jsou málo angažovaní, nezáleží jim na nás ani na práci, chtějí jenom vykonávat svou pracovní povinnost, to, za co jsou placeni. Co s tím? Pomozte nám s nimi.“
Střih, stejná firma, hlasy zaměstnanců: „Vůbec nemá smysl přicházet s vylepšováky, nápady, nějakými návrhy, ti nahoře nás neposlouchají.“
A co teď? Kde je problém?
Bohužel, kolegové manažeři, šéfové, vždy u nás. Buď je pravdou, že nejsme schopni reflektovat zpětnou vazbu od podřízených, zakomponovat ji do svých rozhodnutí, bojíme se přijmout cizí návrhy (abychom najednou neztratili mocenskou pozici), nebo je to skutečně tak, že lidé s upřeným pohledem do počítače či soustruhu celý den pouze plní zadané úkoly.
Pak je to ale opět na nás. Buď je otevřenosti naučíme - není to nic těžkého, nebo lidi vyměníme, což je v dnešní době rekordně nízké nezaměstnanosti asi mnohem těžší. Proto navrhuji raději zvolit první možnost.
Jak je to naučit? Prostě se jich začněte ptát na jejich názory. Přijďte s tématem, novou vizí a podrobte je společnému pitvání. Vydržte to, začátek bude asi provázen nedůvěrou z jejich strany. Odmítáním, ignorací, opět pouze plněním povinnosti. „Ani mě nehne. To je úplná blbost. No, tak co mám teď dělat?!“ Následovat bude nejistota: „Cože? Fakt chtějí slyšet můj názor? Radši jim nic říkat nebudu, budou mě podle toho hodnotit.“ A na závěr přijde: „Tak já ti to teda řeknu, šéfe!“
Samozřejmě není to vždy tak jednoduché. Přijďte o tom diskutovat, poslechnout si zkušenosti z praxe na konferenci Lidi v tahu, která proběhne v Praze 17. března 2016. Hodně interaktivní setkání s pestrým programem plným sdílení konkrétních tipů, jak lidi zmocňovat, angažovat, co to přináší, jaká jsou rizika. Pojďte se s námi rozvíjet!