V nedávném článku pro britský web HR Magazine publikoval tuto úvahu Tomas Chamorro-Premuzic, profesor organizační psychologie na University College London a ředitel společnosti Hogan Assessment Systems. Nerovné platy podle něj ještě nemusejí být nespravedlivé. K úvaze nabízí následující souvislosti.
1. Ti nejlepší vyžadují to nejlepší zacházení
Spravedlivý přístup nespočívá ve stejném chování ke všem, ale v tom, aby bylo s každým zacházeno tak, jak si zaslouží.
2. Firmy často neznají své největší talenty
Pokud firma nijak neměří výkonnost, nemůže ani znát potenciál svých lidí. Problém je také v tom, pokud se měření talentu příliš opírá o intuici hodnotitelů nebo je příliš deformováno politikařením uvnitř firmy.
3. Peníze nezajistí spokojenost v práci
Korelace mezi platem a spokojeností v práci je v podstatě nulová. Peníze sice do určité míry motivují, výsledná motivace však nevydrží dlouho. Zatímco usilovat o povýšení nebo vyšší plat dokážeme i dlouhé roky, spokojenost z toho, když nakonec uspějeme trvá jen několik dní.
4. Velké rozdíly v platech nesvědčí týmu
Nejlepší jedinci podávají nejlepší výkony, když jsou placeni výrazně lépe než jejich kolegové. Tím však zároveň demoralizují svůj tým a připravují jej o výkonnost. Týmy s menšími rozdíly v platech jsou jednotnější a výkonnější.
5. Vždy se najde někdo nespokojený
I když bude odměňování ve firmě maximálně transparentní, citlivé a podložené daty, nikdy se nemůžete zavděčit všem.
Tomas Chamorro-Premuzic doporučuje nejprve identifikovat největší talenty ve firmě a poté se přesvědčit, zda se cítí dostatečně oceněni. Pokud ne, brzy od vás odejdou. Není to sice dokonalé řešení, ale je to zatím nejlepší možná alternativa.
-kk-