Jak na výhrůžky

Jak se má manažer lidských zdrojů zachovat, když k němu do kanceláře vstoupí jiný manažer s tím, že mu právě vyhrožoval jeden ze zaměstnanců? Na tuto otázku odpovídali američtí personalisté na jednom odborném semináři, přičemž polovina z nich se vyslovila pro kontaktování policie. Otázkou však zůstává, zda policie takovou situaci nějak vyřeší, pokud ještě nedošlo k fyzickému násilí na pracovišti. Správně by se měli manažeři lidských zdrojů s tímto problémem vypořádat dříve, než se nějaká hrozba násilím na jejich pracovišti vůbec objeví. Vyplatí se pěstovat dobré vztahy s místní policií, nejprve však zhodnotit nebezpečnost vyhrožování pouze na firemní půdě.

Při hodnocení povahy výhrůžek zaměstnance je třeba zkoumat jeho osobnost a schopnost uvést nebezpečné výroky do praxe. I zkušenějším manažerům lidských zdrojů dělá často problém správně dešifrovat výroky typu „Vím kde bydlíš.“ nebo „Viděl jsem tě, jak chodíš s dětmi do školy a doufám, že se jim nic nestane, až odjedou na tábor.“ Interpretace totiž závisí na okolnostech a výroky jako takové nelze použít jako podnět pro soudní stíhání. Zkušenosti dokazují, že násilí na pracovišti často předchází slovní výhrůžky nebo indicie naznačované kolegům a přátelům. V řadě případů však nejsou brány vážně a neexistuje mechanismus, jak tyto informace zachytit a předat příslušným osobám. Paradoxně je pro personalisty jednodušší zabývat se napadením nebo vraždou na pracovišti, protože u nich není pochyb o tom, že se staly. Definice vyhrožování a následného postupu by proto měla být součástí firemního plánu bezpečnosti práce.

- Formulujte firemní politiku ochrany před násilím v souladu s platnou legislativou.
- Vytvořte akční plány řešení krizových situací.
- Sestavte tým pro řešení problému vyhrožování.
- Školte manažery i zaměstnance.
- Zhodnoťte citlivost pracoviště, abyste vyloučili externí hrozby.

-kk-

**Datum vydání:** II/2005