Jak složit digitální tým? Využijte střelce, vynechte ego

Zjednodušování, zrychlování nebo zefektivňování procesů pomocí digitalizace se dnes týká prakticky všech firem a organizací napříč Českem. Pro úspěch takových projektů je naprosto klíčové dobře složit digitální tým, který bude mít celou akci na starost. Kolik lidí do něj ale zařadit? A jaké vlastnosti by měli členové týmu mít, aby se projekt povedl?  

Tereza Janková, Enehano

Velikost týmu se odvíjí od komplexity celého projektu a strategie řešení. Záleží i na velikosti společnosti nebo rozmanitosti a šíři agendy, kterou má projekt pokrýt. Přístupů existuje více, mezi časté patří např. tzv. "inovační čety" napříč celou firmou. Jinde je osoba odpovědná za inovace součástí jednotlivých pracovních skupin.  

Uveďme si příklad. Pokud půjde o digitální transformaci banky, kde mají být nahrazeny klíčové bankovní systémy, bude třeba velký tým, který bude na řešení intenzivně pracovat po vyměřený čas. Takový tým bude mít pravděpodobně i vnitřní hierarchickou skupinu, bude složen z interních zaměstnanců banky i ze zástupců jednoho či více externích dodavatelů. Celkem to mohou být až čtyři desítky lidí.  

Zvolit lze i strategii agilní, tedy spíše menší tým složený z juniorních i seniorních lidí, kteří si vytyčí milníky implementace a průběžně se jim budou věnovat. Velikost takového týmu pak závisí i na rychlosti, s jakou je třeba dosáhnout stanovených milníků.  

Strategie implementace ale může být samozřejmě i hybridní, kdy se hledá cesta, která bude nejlépe odpovídat účelu konkrétního projektu. Ale ať tak či onak, měla by existovat jakási centrální jednotka, někdo, kdo se dokáže dívat na firmu komplexně a vidí souvislosti i závislosti. 

Osvědčený kompromis 

Pokud jde o samotnou skladbu lidí v týmu, nejlépe se nám osvědčuje mix interních a externích lidí.  

Interní pracovníci jsou totiž odborníci na vnitřní fungování společnosti a na hlavní činnosti, kterými se společnost živí. Externí partner pak je tím, kdo přináší odborné znalosti v otázkách digitalizace. Tento společný tým dokáže optimálně nastavit průnik obou oblastí, a zvyšuje tak pravděpodobnost úspěšného projektu.   

Pokud jde o rozložení interních a externích sil, doporučuji mít vždy každého externího člověka přikrytého nějakým interním, na kterého se lze spolehnout. Díky tomuto přístupu je možné eliminovat riziko spojené s tím, že u externích lidí není vždy možné znát jejich objektivní úroveň a způsob práce. 

Tento přístup platí i na úrovni řízení. Je-li v digitálním týmu také externí partner, je vhodné, aby na obou stranách byli koordinátoři. Obvykle jsou jimi projektoví manažeři, kteří by kromě potřebných dovedností měli být schopni dohodnout se na společném směřování a každý z nich by neměl mít problém sám učinit pevné rozhodnutí. Zároveň by se neměli bát přijmout a nést důsledky těchto rozhodnutí. 

Zapojte juniory a střelce 

Další složení týmu je závislé na oblasti, ve které se projekt řeší. Obecně by v něm ale měli vždy být zástupci minimálně těchto tří oblastí:  

  1. člověk, který detailně rozumí problematice, jež má být inovována,  

  1. odborník na inovace, který zná možnosti moderních technologií

  2. pragmatický člověk s manažerskými schopnostmi, který dokáže řídit a plánovat konkrétní kroky. 

Každá zdravá firma by také měla do projektu dostávat juniory, aby se učili vedle svých zkušenějších kolegů.  

Typově je důležité mít v týmu zejména ty, kdo se nebojí nových věcí a změn a jsou pozitivně nakloněni inovacím. Obvykle jsou to takoví ti střelci, kteří se nebojí otvírat nepříjemné otázky a hrabat se v různých problémech.  

Zároveň ale k takovému člověku potřebujete i nějakého realistu, který včas zarazí bezpředmětné diskuze a bude schopen pragmaticky směřovat inovační iniciativy. Důležitá je také schopnost inspirovat ostatní, vhodně argumentovat a nebát se neúspěchu.  

Pozor na aroganci i provozní slepotu 

Při skládání digitálního týmu je ale důležité identifikovat i vlastnosti nebo typy lidí, kteří mohou celý projekt ohrozit a neměli by být jeho součástí. Mezi nežádoucí vlastnosti patří například arogance, jinými slovy lidé, kteří nejsou ochotni ustoupit ze svého názoru nebo uznat chybu. Nepřípustná je také nespolehlivost a pohodlnost, neochota opustit svou komfortní zónu a nezájem dívat se na věci z širší perspektivy.    

Provozní slepota, kdy člověk nevidí, nebo nechce vidět příležitosti ke zlepšení, protože je uzavřen ve své bublině, je velmi rozšířená v každé společnosti. Je velmi důležité chtít si sundat klapky z očí a chtít vystoupit ze své komfortní zóny, protože pokud je projekt správně uchopen, znamená toto vystoupení následný vstup do ještě komfortnější zóny.  

A právě o tom by měly být inovace.