Jak vnímáme a hodnotíme druhé

Každý člověk individuálně vnímá a hodnotí své kolegy, nadřízené, spolucestující či kolemjdoucí. Někdo je nám sympatický na první pohled, jiného po krátké chvíli nesnášíme. Nabízí se tedy otázka: Odkud pramení onen pocit? Jsme schopni jej později změnit? Ačkoli by se mohlo zdát, že díky každodenním zkušenostem při setkávání s lidmi jsme schopni druhé velmi dobře odhadnout, není to pravda. Hodnocení druhých bývá většinou přísně subjektivní a chybné, navíc vede k zbytečným neshodám. Je-li totiž naše představa o druhém člověku špatná, zvolíme i špatný způsob komunikace s ním. Nebezpečné jsou zejména chyby, které pramení v podvědomí hodnotícího. Hodnotící si je neuvědomuje, neboť zkresleně probíhají pod prahem jeho vědomí.

Článek shrnuje nejčastější chyby, kterých se při vnímání a hodnocení druhých dopouštíme:
- Předsudky – společenské ( blondýny jsou hloupé) i osobní, které si vytváříme na základě vlastních zkušeností.
- První dojem a haló efekt - První dojem se v člověku utvoří za 30 sekund až 4 minuty, může však přetrvat i roky. Zakládá se na osobních pocitech, asociacích. Haló efekt spočívá v tom, že posuzujeme jednotlivé rysy podle celkového dojmu (nejčastěji podle vzhledu a hlasu dotyčné osoby).
- Projekce – promítání vlastních názorů, postojů a pocitů na druhé. Pozitivně je vnímán ten, kdo se nám nejvíce podobá.
- Sympatie a antipatie – nedílná součást každého rozhovoru. Pokud je nám někdo nesympatický, neznamená to však, že musíme být i my nesympatičtí jemu. Proto je nutné uvědomit si své sympatie či antipatie, kontrolovat je a nezatěžovat s nimi rozhovor.
- Referenční skupina – posuzování lidí podle toho, do jaké referenční skupiny patří, s kým se stýkají.

**Datum vydání:** I/2003