E.K. pracoval pro jistou softwarovou firmu a na začátku měl jen jednoho šéfa. Pak byl vybrán, aby pomáhal vést nový produkt a najednou se jeho šéfové znásobili.
Byl tu ředitel prodeje a ředitel marketingu z jedné skupiny, ředitel marketingu a provozní manažer z další skupiny. Tito všichni se ho snažili jistým způsobem řídit. Bylo těžké odhadnout, koho podpořit a koho ignorovat a vůbec se soustředit na vlastní projekt.
Není lehké řídit podřízené, ale je mnohem horší zavděčit se několika šéfům najednou.
Tento stav můžeme svést na mnoho věcí: například na „budovatele impérií“ (podle hesla, kdo má větší tým, vyhrává). Hlavním viníkem pro multi-manažerský chaos je ale organizační design, neboli firemní struktura. Celá desetiletí se firmy snaží o zjednodušení řetězce vedení, někteří to nazývají „matrixový management“, zploštění organizace.
D. Nicholson kdysi pracoval pro balící firmu, která aplikovala takovýto matrixový design. „Každý, kdo si vzpomněl, mně mohl říkat, co mám dělat,“ říká. Na otázku, zda to zjednodušilo organizaci říká, že nikoliv.
To ale neznamená, že to nefunguje vůbec. Do doby návštěvy Měsíce za presidenta Kennedyho byla většina firem modelována značně militantně s jasnou hierarchií. Ale celá ta záležitost „vesmírného závodu“ si vyžádala tak komplexní akci, že se musela organizační matrice vyvinout s mnoha centry řízení. „Skutečný důvod, proč jsme tehdy vyhráli bylo, že jsme přišli na způsob, jak organizovat zdroje takovým způsobem, který nikoho nenapadl,“ říká R. Kilburg z university Johns Hopkins.
„Omezte ale matrixový design v rámci zdí běžné korporace a rozpoutá se peklo frakční rivality, třenic a politického rozpadu,“ prohlašuje Kilburg.
Jeden z nejnovějších trendů v organizační struktuře je síťová forma vedení – týmy bez vůdců, které se řídí samy. To může mít sice kladný vliv na kreativitu, ale také může vytvořit chaotický scénář, kdy rupnou nervy přirozeným vůdcům.
-av-