Představte si situaci:
Zrovna v práci s kolegy diskutujete nad nějakým problémem (třeba nad příští firemní strategií) a najednou vás napadne skvělá myšlenka. Sdělíte ji ostatním a jste ignorováni. Jako byste nic neřekli, nebo vás ostatní neposlouchali.
O deset minut později se o slovo přihlásí někdo jiný: „Poslouchejte, mám nápad…,“ a vaši skvělou myšlenku zopakuje téměř slovo od slova.
V tu chvíli kolegové reagují sborovým: „Skvělý nápad!“
Skvělý, to ano. Jenomže byl váš. A ten křupan sedící vedle vám ho sprostě ukradl. Vy to víte; on to ví… a nejspíš to vědí i všichni zúčastnění. Přesto to nejste vy, komu se dostane uznání. A nebo je to úplně jinak a možná je na vás, abyste přehodnotili formu svého řečnictví.
Pokud se tohle stává právě vám, můžete se pro začátek uklidnit tím, že rozhodně nejste sami.
Jeden z důvodů, proč lidé od jednoho člověka nápad nepřijmou, aby tu samou myšlenku vzápětí přijali od jiné osoby, je v rozdílech myšlení. Lidé, kteří používají hlavně pravou mozkovou hemisféru, většinou jednají intuitivně (jsou to především ženy). U nich přijde nejprve nápad a až potom si začnou uvědomovat kroky a důvody, které je k tomuto nápadu vedly.
Kdežto lidé s aktivnější levou polovinou mozku si nejdříve uvědomují jednotlivé kroky, které zaznamenávají, kombinují a na jejich základě, pomocí logiky, dojdou k výsledku (jedná se hlavně o muže).
Pro osoby používající pravou hemisféru se doporučuje napsat svou myšlenku na tabuli bezprostředně poté, co je napadla. A zatímco budou ostatní pokračovat v diskuzi, svou myšlenku mají dále rozepisovat. Tím se vyvarují nepříjemného zaskočení, popsaného v prvním odstavci.
Neméně důležitou věcí pro to, aby vaše návrhy lidé poslouchali, je také způsob, jakým jej vyjádříte.
Zaměstnanci, kterým se vždy dostane patřičné pozornosti, mluví hlasitě, srozumitelně a déle, než jejich kolegové.
Mnoho lidí se snaží nevypadat troufale nebo dokonce drze tím, že svoje tvrzení popřou dřív, než jej vůbec vysloví. „Nevím, jestli to bude fungovat, ale…“ nebo „Vás už to pravděpodobně napadlo, ale…“ Takto formulované věty většinou vyústí pouze v to, že zbytek vašeho sdělení bude ignorován.
Někteří lidé vyžadují čas, aby si utřídili myšlenky, než začnou mluvit. Pokud k nim patříte, nezapomeňte si tento čas dopřát ještě předtím, než se přihlásíte.
Jsou i tací, kteří se ze strachu, že budou vypadat pošetile, nepřihlásí nikdy. K těm se snažte nepatřit vůbec.
Jak ještě lze vylákat nápady z déle přemýšlejících lidí? Dobrý manažer ukončuje schůzi například slovy „Jestliže má ještě někdo nápad, který si potřebuje promyslet, ať ho napíše na kus papíru a nechá mi ho ráno na stole.“
-ds-