Ověřování referencí uchazečů provádí téměř každá americká firma. Některé interně, jiné tento proces outsourcují. Oba způsoby jsou ale vykonávány s malou přesností a efektivitou.
Kvalita ověřování referencí je důležitá zejména proto, že tento proces nabízí náhled na běžné chování uchazečů.
Zde jsou zásadní problémy firemně řízených procesů:
- Uchazeči vyberou jen zdroje, kde bude poskytnuta pozitivní zpětná vazba.
- Uchazeči často instruují své zdroje v tom, co o nich má být řečeno.
- Novátorští nebo jinak výjimeční uchazeči často vypadnou, protože jejich osvědčení podávají příklady chování, které nejsou v souladu s běžnou normou nebo požadovaným profilem.
- Reference mají skryté prvky, které mlží jejich objektivitu.
Dále je velmi obtížné ověřit, zda uchazeč je tatáž osoba jako ta, kterou „ověřujete“. Existuje totiž celá řada zdokumentovaných případů, kdy lidé využili něčí dobré jméno.
Nejběžnější chyby „měřících“ technik:
- Není dáno schéma, podle kterého by bylo možné jasně a snadno srovnávat mezi pozitivní a negativní referencí.
- Neexistuje systém zpětné vazby na kvalitu nově přijatých zaměstnanců.
Chyby procesu
- Nikdo „nevlastní“ proces a není osobně zodpovědný za jeho kvalitu.
- V řadě organizací je ověřování postoupeno nezralé a nezkušené osobě.
- Náboráři a manažeři nejsou pro proces patřičně proškoleni.
- Hovory se nezaznamenávají (nenahrávají).
- Lidé, kteří ověřují reference, nevědí, zda osoba, se kterou hovoří, má skutečně přímou znalost výkonu uchazeče
- 90 % referencí je pozitivních, což vnáší do ověřovacího procesu laxnost.
- Reference starší tří let dostávají v náborovém procesu stejnou váhu jako „čerstvé“.
- Ověřování pomocí e-mailu má své výhody, je ale těžší ověřit identitu kontaktované osoby.
- Systémy spoléhají na telefonní kontakty dodané uchazečem, což nahrává podvodným praktikám.
- Většina ověřovacích systémů okamžitě vylučuje uchazeče, o kterých je podána negativní informace, aniž by byla uchazeči dána možnost vysvětlit, či ospravedlnit daný výrok.
-av-