V jisté firmě měli člověka, kterého bylo dost obtížné motivovat a řídit správným směrem. Hlavním problémem ale byla jeho povaha – byl to neustále naštvaný introvert.
Zdálo by se, že takový zaměstnanec ve firmě brzy skončí, ale místo toho dostal několik příležitostí v různých odděleních během dvou let. Díky tomu vypadal „v papírech“ velice perspektivně.
Zdá se, že to není ojedinělý případ. S takovými lidmi se často nakládá jako s horkým bramborem a jejich kariéra ve firmě bývá nelogická a nefér. Je totiž dost obtížné říkat někomu něco negativního, a tak se tito lidé někdy dostávají i na pozice, které si ani nezaslouží, jen aby se jich jejich vedoucí dočasně zbavil.
Firmě trvá dlouhou dobu, než si uvědomí, že čekání není odpověď. „Odměnění“ špatného chování nepřinese nic jiného, než jeho větší porci. Paradoxně mohou být někteří dobří zaměstnanci tímto přístupem firmy tak znechuceni, že firmu opustí.
Že situace není jednoduchá dokazuje příklad, kdy se jeden z manažerů rozhodl věc řešit a pozval si problémovou pracovnici a její kolegyně. Sdělil této osobě otevřeně, že mají problémy s jejím chováním a vyzval ostatní, aby ho podpořily. Ony to ale nedokázaly, přestože údajně chtěly situaci řešit, a nakonec si tato osoba myslí, že problém nemá ona, ale její vedoucí.
-av-