Nepřítel ve vlastních řadách

Nepřátelské vztahy jsou přirozenou součástí organizačních kultur. Často vznikají, aniž by si to zaměstnanci uvědomovali, a proto je také velmi složité nalézt způsob, jímž konflikty řešit. Jak se tedy zachovat, jestliže se dostaneme do situace, kdy proti nám stojí kolega připravený zahájit útok? Přímá konfrontace na veřejnosti nebývá nejvhodnějším řešením.

První zásada řešení konfliktů na pracovišti je zachovat si vlastní image. Nemá smysl snižovat se na úroveň okamžitě útočícího protivníka. Momentální uspokojení nemůže vyvážit dlouhodobé vítězství a zásadní chybou bývá zejména útok na někoho, kdo má v organizaci nižší moc. Důležité je uvědomit si, že nepřátele můžeme získat bez vlastního přičinění, například je zdědit od vlastního šéfa. Projevy těchto nepřátelství mohou být zjevné i lstivé. Můžeme se například doslechnout o problémech, které máme s projektem, na kterém pracujeme nebo se stát objektem náhodného auditu.

Přísloví nám radí držet si přátele blízko a nepřátele ještě blíž. Pokud tedy narazíme na osobu, které odmítá řešit spory a může tím ohrozit naši kariéru, je třeba promluvit si o tom s nejbližším nadřízeným. V případě, že ani ten nás neochrání, nezbývá, než vybudovat si vztah s někým z vyššího vedení organizace. Tyto osoby nás mohou ochránit, jestliže na nás někdo zaútočí na schůzi vyšší úrovně. V zásadě je ale třeba uvědomit si, že vytváření spojenectví by nemělo sloužit společné negativní kampani proti někomu z organizace. Je tomu přesně naopak.

-kk-