Odkládal, odkládal, až se z toho poskládal

Každý je ve své práci nucen určité úkoly odkládat a pak se kvůli tomu cítí provinile. Otázka je, jak správně odkládat - potažmo neodkládat - úkoly, aby to pro nás nemělo negativní materiální ani psychické následky. Splnění úkolu odkládáme, jelikož jsme zavaleni jinými nebo se nám jednoduše nechce jej plnit. Často jde také o to, že máme apriorní strach z neúspěchu nebo jsme přílišní perfekcionisté a chceme splnit všechny úkoly nehledě na priority. Někteří lidé mají navíc strach i z případného úspěchu.

Důležité je vždy vnitřně chápat, proč odkládáme zrovna ten a ten úkol. To však není jedinou cestou k překonání celého problému. Je třeba silně se zasadit o nápravu, což lze realizovat následujícími způsoby:
- Dodržování lhůt. Nepříjemné je třeba překonat rychle a nezhoršovat odkládáním.
- Identifikace postupu. Někdy člověk neví, jak má ke složitému úkolu přistoupit. Měl by si proto nejprve sestavit soupis jednotlivých dílčích kroků a naplánovat jejich řešení.
- Libovolný krok. Nejsme-li schopni určit si uspokojivý počátek přístupu k novému úkolu, vyzkoušejme libovolný začátek a pokračujme metodou pokus – omyl.
- Dělení úkolů. U delších úkolů nečekejte na to, až si vyšetříte delší časový úsek. Rozdělte úkol na více částí.
- Dílčí závěry. Jestliže splnění úkolu trvá delší dobu, provádějte dílčí závěry a úpravy postupu.
- Delegování. Některé rutinní a nepříjemné úkoly lze převést na kolegy či podřízené.
- Systém odměn a trestů. Zaveďte si osobní systém odměn a trestů za splněné a nesplněné úkoly.

**Datum vydání:** III/2003