Otevřené pracovní prostory jsou prokletím mnoha zaměstnanců. Chybějící stěny někdy pomáhají dozvědět se o kolezích a jejich blízkých takové intimnosti, které ani vědět nechceme. Znamená to určitou ztrátu soukromí, více hluku a pocit, že jsme pod neustálým dohledem. Není proto divu, že soudobé výzkumy ukazují, že otevřené kanceláře nejsou nejlepší pro lidské zdraví.
Ve Velké Británii pracuje v otevřených prostorech asi 60 % zaměstnanců, což je dvanáctkrát více, než je běžné ve zbytku Evropy. Většina britských zaměstnanců mladších třiceti let nikdy nepracovala jinde než v otevřených prostorech. Odborníci uznávají, že tato pracoviště jsou dobrá pro budování kontaktů a týmovou spolupráci, tyto výhody však přicházejí za vysokou cenu. Ukazuje se, že zaměstnanci by raději pracovali v kancelářích po dvou nebo čtyřech lidech než na jedné ploše s dalšími osmdesáti kolegy. Velká otevřená pracoviště způsobují větší stres v podobě již zmíněného hluku a ztráty soukromí.
Původní myšlenkou práce v otevřených prostorech bylo odbourání hierarchií uzavřených dveří, dosažení větší demokracie a lepší spolupráce. Ve skutečnosti však tato pracoviště připomínají spíše Velkého bratra. Neustálý dohled cítí podřízení i nadřízení. Když chce manažer například něco osobně sdělit podřízenému, v otevřeném prostoru je to nemožné. Musí jej proto pozvat do zasedací místnosti, což všichni ostatní stejně uvidí.
Psycholog Tom Stewart, který se zabývá ergonomií pracovišť, vysvětluje, že tento problém není tak jednoduchý. Nelze tvrdit, že samostatné kanceláře jsou dobré a otevřené prostory špatné. Některým lidem skutečně hluk a nesoukromí způsobují velký stres, jiné však stresuje izolace a nedostatečná sociální podpora. Ideální je podle něho organizovat pracoviště rozdělením do několika oblastí. Nezáleží na tom, zda zvolíte tradiční stěny nebo jen jasně vymezené prostory. Rozdělní pracoviště již samo o sobě udržuje sociální kontakty bez toho, aby se zaměstnanci cítili pod neustálým dohledem.
-kk-